Butterfly effect - Kapitola 49

Vítejte u dalšího dílku.
Příjemné čtení.

Hana se naštvaně vracela do pokoje, měla vážně mizernou náladu, bylo to na jednu stranu vtipné. Recepční sice znala její jméno, ale bylo to, které používala nyní, Kasasagi. Takže když na ni křikla své neupravené jméno, které si nechala vrátit, žena ztuhla, protože si uvědomila, že Hana Elster byla spoluvlastnice tohoto hotelu. 

Hana toho měla, už dost a byla unavená, takže to nechala tak a ráno si hodlala na ni ještě smlsnout. Ještě před dveřmi pokoje stihla odeslat zprávu, muži, který s ní vlastnil tento hotel, aby věděl, co to tu má za personál. Bylo to na jednu stranu docela zvláštní, vlastnit takto něco, jako malá byla ráda, když jí knihovnice, která jí dělala takovou hodnou tetu, dala její starý notebook. Do té doby nevlastnila skoro nic i oblečení jí přišlo, že nepatří jí. 

Její fialové oči se upřely na postel a ona se musela usmát. Nešlo to jinak, ti dva tak spokojeně spali a vypadali naprosto k sežrání. Tohle si musela vyfotit, pan nedostupný, spal se svým praktikantem v jedné posteli. Nevěděla jak a co se to v ten moment stalo, ale ovládl jí tak strašně pěkný a hřejivý pocit, že jí z toho bylo až slabo. Ovšem v tom dobrém smyslu.
Na chvilku se zamkla v koupelně, koukajíc do svého mobilu na jednu jméno v jejím seznamu kontaktů. Nevěděla, co má dělat. Jak to všechno vstřebat, byla zoufalá, ale strašně moc chtěla slyšet jeho hlas a hlavně, jak na tom je. Chtěla si střelit facku za ty kecy, co řekla Keigovi. Bylo to naposled. Pff... Taková blbost. Mohla být fakt tak naivní i Keigo to moc dobře věděl. Tohle nebyl konec a Tenko nepřestane, miluje ji. To, co jí řekl. Pořád to slyšela. Nebylo to jen proto, že chtěl to tělesné potěší. Byla si sakra jistá, že to bylo to nejupřímnější, co za poslední roky vypustil z jeho úst. 
Ona sama nevěděla, co má teď dělat a co on? Možná si hrál na nepřemožitelného, ale i on měl city, i když je musel hodně oprášit.
Nakonec přece jen zmáčkla sluchátko na obrazovce svého mobilu a přiložila si ho k uchu. Co to kurva dělala, fackovala samu sebe uvnitř v hlavě. Vedle spal její přítel a ona volala právě někomu, kdo byl její milenec? Hano vážně si nepoučitelná a kazíš si dobré pocity, které teď náhlé přišly.
"Butterfly?" Ten jeho překvapený a roztřesený hlas v sluchátku jí snad řekl všechno, aniž by musel cokoliv vysvětlovat. A tak trochu rezignovaně nad sebou a vším, co se poslední dobou dělo kolem ní, jen se přihlouple usmála a cítila, jak jí pálí oči, bylo jí do breku.
"Podělali jsme to, co," řekla, jakoby to by to, co udělali, bylo rozbité okno, které vykopli.

Tomura se opřel víc do židle, která se s ním zhoupla dozadu a s mobilem u ucha koukal na stěnu. Jo, to bylo to slovo. Podělat. Oba na tom teď byli špatně, sám sobě si v duchu gratuloval, jaký byl idiot.
Její další slova ho donutila vyloženě sebou trhnout a posadit se vzpřímeně. Ona mu to řekla, tohle jaksi nečekal. Teda aspoň ne, tak brzo. Jenže, když mu Hana pověděla všechno a kde teď jsou zůstal koukat nevěřícně na obrazovku svého počítače, kde měl pauznutou svou hru. Tohle musel trochu vstřebat, hlavně tedy, to, že když se s ním sejde musí dát vědět Hawksovi. Tohle bylo sakra divné, ale musel uznat, že jí aspoň bude vídat, i když za vážně divných podmínek. Byl to vážně divný a krátký rozhovor, který tyto dva, kdy spolu vedli. Jen se s ním stroze rozloučila s tím, že se když tak ještě ozve a zavěsila a nechala ho tak zmateného na druhé straně světa.

Hana se zhluboka nadechla a otočila se ke dveřím, kde k jejímu šoku, viděla stát Keiga. Na jednu stranu neudělala nic špatného, ale proč se cítila, jako by právě spáchala vraždu a on jí našel ještě zakrvácenou a s vražednou zbraní. Nervózně přejížděla po místnosti a on si v klidu přišel až k ní a objal ji. Žaludek se jí nepříjemně stáhl, ale přesto z něj nevyzařovalo nic špatného. Jeho ruce ji od sebe trochu odtáhly a jen na chvíli je přesunul na její úzký pas, protože pak chytl její drobný obličej do jeho dlaní a opřel si o její čelo to své.
"Nevím, co mám dělat," zašeptala a Keigo se kousíček odtáhl, aby jí viděl do jejích očí, které byly plné otázek a špatných představ. Ne, že by na tom byl nějak jinak, ale momentálně byl to právě on, kdo rozhodl za oba dva, že to nevzdají. 
"Dej tomu čas," řekl, jako by se spíš ptal sám sebe, zda je to dobrá odpověď a Hana se zoufale uchechtla. Tohle téma muselo, ale skončit, protože vedle spal Tokoyami a nemusel vědět, o tom, co přesně se v jejich životě právě dělo.

"Kdo byla ta žena v metru?" Hana zmateně zamrkala, ale hned pochopila. Na chvíli se zamyslela, jak nejlépe tu situaci vysvětlit, protože to zase zabrušovalo do dob, kdy byla na internátu a tohle období neměla ráda.
"Sestra Anna, je dcerou pobočnice matky představené, kterou jsem prohodila rozetou. No a když se přišlo na to, co dělaly v klášteře a kolik dětí mají na svědomí, zavřely ji na doživotí. Takže jsem ta, co poslala její přece nevinou maminku do vězení," řekla s ironií v hlase a položila své ruce na jeho paže a lehce ho poplácala," s kým to vůbec chodíš, posílám nevinné matky do vězení a když jdu po ulici hází po mě vajíčka, které musím vymýt z vlasů," prohrábla si vlasy, které měla slepené k sobě.
Keigo s neutrálním výrazem koukal na Hanu a přemýšlel, co jí na to všechno má jako říct. Na chvíli se zakoukal na velký sprchový kout a pak sjel zpět k Haně, která stále čekala, na jeho odpověď. 
"No, myslím, že tohle je to nejmenší, co mě teď bude trápit, ale zajímalo by mě, jak moc umíš být potichu, Babybird~."

"Kei..." Nic dalšího už nestačila říci, dveře se zlehka zavřely, aby nevzbudili Tokoyamiho a zamkly. Překvapovalo jí, co s tím peřím všechno umí, prvně odemkl zamčené dveře koupelny a teď toto. Její ústa zůstala na nějakou dobu zakrytá jeho dlaní, než se mu jí dotlačit až k sprchovému koutu. Vždyť mu sama řekla, že si musí to vajíčko vymýt z vlasů, proč tedy nespojit užitečné s příjemným.
Hana se mu ani moc nebránila, nějak to vzdala hned na začátku a tak se teď opírala dlaněmi o kachličky a nechala Keiga dělat si s ní, co jen uzná za vhodné. Krom toho v tom letadle, jí to docela zvedlo náladu, jen tedy, co ho to bavilo tak riskovat? Nebo prostě jen chtěl, aby tu převládl adrenalin z toho, že by mohli být přichyceni? Chudák Tokoyami, tohohle by mohl být ušetřen.
Přála si, aby mu občas mohla nakouknout do hlavy a přečíst si, co mu zrovna v těchto chvílích honí hlavou. No, i když... Byl to chlap, lepší občas nevědět.
Povzdechla a její tváře nabraly červeného odstínu, když cítila, jak se jeho prsty jemně dotýkají jistých partií. Bylo to příjemné, ale pořád tokové zvláštní, možná trochu snad i cizí. Vždyť tohle tak akorát potvrzovalo to, co říkal Tenko. Její prsty se zaryly do kachliček. Pohnojila to a začala si až teď uvědomovat, že tyhle věci jsou jí z nějakého důvodu cizí a přitom...

Halenka, kterou měla na sobě, okamžitě ztěžkla, když Keigo zapnul sprchu i on si to uvědomil, že tohle mu asi taky nevyhovuje. Jenže, i když to tělesné potěšení ani jeden asi tak úplně nechtěl, zůstala tu zvláštní potřeba, kterou asi ani jeden nedokázal tak úplně konkretizovat. Tak místo toho, aby dál pokračoval, počkal až se Hana k němu otočí a silně ji k sobě přitisknul a lehce přejížděl prsty po mokré halence. Ona měla svou hlavu zabořenou v jeho hrudi a nechala ho, aby jí teď zahříval, protože voda na její poměry byla dost studená. 

Stáli tam spolu po tekoucí vodou v objetí a ani jeden nic neřekl. Ta sprcha mu připomněla, když Hana přijela za ním do Fukooky a  nechala odemknuté dveře od koupelny. A on promarnil příležitost a tak si teď při pohledu na tu sprchu, sám sobě řekl, že by si to mohli vynahradit. Jenže to nebylo to, co chtěl. Místo toho, to chtělo něco, co asi není jen o nějakém ukojení chtíče a dobití toho, co mu Tomura vzal.
A i když měli své šampony a mýdla v kufru vedle, hotel byl velice dobře zařízen, takže pomalu rozepnul Haně halenku a svlékl tak ji a nakonec i sebe.
"Smím se o tebe postarat?" Jeho otázka jí rezonovala v uších, ten tón, kterým to řekl, to, jak jí teď zády k sobě přitiskl a natáhl se pro mýdlo. To, bylo to, co oba potřebovali. Něhu, oporu a získat nějakou tu důvěru. Ovšem to nejdůležitější bylo zpomalit, nechat tomu, ten nějaký čas, ale také aspoň trochu urovnat ten chaos, který si ti dva udělali. 

Kdy si takhle naposledy jeden druhého takto užili? Ty příjemné dotyky, které jí věnoval, když jí přejížděl prsty po zádech a vtíral do její hebké pokožky mýdlo, co nádherně vonělo. Vypadalo to, že Hana si dala záležet na tom, co ti tři navštíví a kde budou nocovat. Vážně si vzala jeho slova k srdci a chtěla to taky napravit a jemu teď začalo docházet, že se vážně snažila. Jeho rty se přitiskli na místečko pod jejím uchem.
"Nemusíš se trápit s tím, že to pohnojili tu rezervaci, Babybird, protože i tak je to dokonalé." Její tváře nabraly na dost rudém odstínu a trochu rozpačitě si prohrábla své mokré vlasy. Snažila se a on to poznal a ocenil, v koutku své malé dušičky doufala, že další katastrofy tento výlet už obsahovat nebude. Zítřek se měl nést v duchu poznání kultury jejich hlavního města a především Pražského hradu, kde se měli potkat s jednou částí té letecké sebranky, jak jim ona a Lukáš přezdívali, vzdálené okřídlené příbuzenstvo. A na večer se měli pak přesunout do Brna, kde měla Hana zajistit věci pro Lukáše a sama se chtěla podívat do jejich bytu. Do bytu, který nechala za sebou, když pro si sebou vzal Tsunagu do Japonska. A když by to Keigo mohl brát, jako další její vlastní týrání, potřebovala z bytu nějaké věci, o které nemohla jen tak někoho požádat.

Když se Tokoyami probudil, první, co ho zaujalo byla malá rudá křídla. Vždyť si dobře ze včerejška pamatoval, že je Hawks měl v pořádku, ale vzápětí mu došlo, že neleží jen s ním. Hawks k sobě tiskl Hanu. A aby se tu všichni tři vyspali, Hawks musel svá křídla nechat ve zmenšené formě. Hana sebou nehnula, když se Tokoyami opatrně posadil na kraj postele, snažil se je nevzbudit. Ovšem to se nedalo říci o Hawksovi, ten byl ve střehu z nějakého důvodu, takže když zaznamenal pohyb probral se. Otočil se na Tokoyamiho a Hana se jen trochu pomrvila, protože jí z nenadání bylo chladno. 
"Půjdu do koupelny, Hawks-san," zašeptal Tokoyami a Hawks ho chytl za triko, aby se zastavil.
"Můžeš mi říkat jménem, jsem Keigo, ale tohle zůstane jen mezi námi, dobře," usmál se na něj tím jeho typickým úsměvem a znovu se přitulil k Haně. Slyšel, jak se zaklaply dveře od koupelny a políbil Hanu do vlasů.

Včera na to tohle téma, jaksi přišlo, když mu popisovala, jisté změny, které musela narychlo udělat. Ani mu to nedošlo, Hana mu automaticky říkala Hawksi, před ostatními, jenže přece mu nebudou u Kovářů říkat Pro Hero jménem. Všichni se u nich oslovovali  jmény, jenže se nechtěl představovat úplně, takže muselo ve finále stačit jen jeho jméno, na které si díky Haně zvyknul. Naštěstí Tokoyami patřil mezi ty, kteří udrží tajemství a krom toho nebyl až tak moc výřečný. Měl pocit, že Tokoyami je prostě ten typ člověka, kterému se dá věřit a měl z něj dobrý pocit. Na jednu stranu ho těšilo, že díky Haně by se mohl naučit novým věcem, i když tvrdil, že nemá zájem se podílet na výchově budoucí generace hrdinů, musel trošku začít přehodnocovat jisté věci. Budoucí generace hrdinů totiž obsahovala i to, kdyby jen přece s Hanou zůstal jednou by přece možná měl děti. Musel se usmát po tom všem, teď uvažoval o dětech? Opět se lehce pomrvil a on si ji přitáhl ještě více k sobě a ještě aspoň na chvíli se snažil usnout.

Tokoyami za sebou zavřel opatrně dveře a přešel k umyvadlu o jehož okraj se opřel a tupě zíral na svůj odraz. Hawks mu řekl své jméno? Slyšel dobře? Nebyl to jen nějaký omyl? Ne, žádný omyl to nebyl, určitě mu to řekl.
"Keigo-san," řekl si pro sebe, nikdo jeho jméno nevěděl. Nikde nebylo napsáno, v televizi též nikdy nebylo prezentováno, jen Wing Hero Hawks. Asi měl pro to své osobní důvody, proč své jméno nikde nezveřejnil a i když ho to zaujalo, nechtěl se na to ptát. Neměl na to žádné právo a i kdyby se zeptal, Hawks měl právo mu nic neříci. 
Z nenadání mu však došlo, že mu asi ostatní nejsou tak ukradení. Když si vybavil jeho minulou praxi, Hawks byl pořád před nimi a dělal vše sám, ano pak mu vysvětlil, proč ho vzal k sobě, ale asi na něj udělal dojem a to velký, když mu nakonec prozradil i své jméno. Měl v něm důvěru a tu nechtěl za žádných okolností jakkoliv pošramotit.

Pořád se cítil nesvůj a hlavně, když je opustila Hana u snídaně, protože šla řešit incident, který je uvěznil všechny tři v jednom pokoji. Naštěstí je opustila po tom, co jim představila švédské stoly a jídlo na nich. U něčeho si chlapci nebyli jistí a tak jim osvětlení od Hany docela bodlo. Přes prosklenou stěnu, která dělila recepci a jídelnu, viděl, jak se Hana baví se dvěma muži a tou ženou ze včera. Vypadalo to docela vtipně, protože muž, který přišel a Tokoyami ho tipoval na spolumajitel dával docela na frak tomu muži a té ženě, ovšem dost vybraným způsobem. Po chvíli mu přišlo, že snad zná i Hanu a to se potvrdilo hned po tom, co s ním došla ke stolu.
Muž působil dosti zvláštně, vyzařovalo z něj něco nebezpečného a podle jeho jména Stefan Walter, typoval, že bude asi z Německa a už i kvůli jeho přízvuky. Moc však nechápal proč za nimi došel?
"Takže to jsou ti dva nováčci, co budou na sletu," podíval se muž na Hanu a ta přikývla a oba představil. Muž se prvně zaměřil na Hawksova křídla, ovšem pak jeho pozornost upoutal celkově Tokoyami a na dost věcí se ho podél jejich snídaně ptal.
"Takže tebe bude učit Jürgen," podivil se a trochu nervózně se zavrtěl na židli, "No, jsem překvapen, že dojde. I když, jestli si tu ty Hano, tak by byl špatný kmotr, aby tě nepřišel zkontrolovat, co málem selhal," dodal po chvíli a uchechtl se. Z toho posledního šlo už dost poznat, že nemá NO.5 Německa v lásce, což přilákalo zvědavé oči jak Keiga tak Tokoyamiho. Výraz Hany během chvíle přešel z usměvavého na dost neutrální a po tom, co si toho všiml i Stefan znejistěl.
"Ráda bych vám připomněla, že sedíte se třemi hrdiny u stolu, dávejte si pozor na jazyk nebo bych tady Tokoyamimu mohla ukázat, jak to chodí u nás s villainy. Krom toho pane Walter, nechtějte, abych o tom informovala i Jürgena. Moc dobře víte, jak je na tohle téma citliví, když špiníte jeho práci," řekla klidně a přešla ze něj a položila muži na jeho ramena své ruce a dost pevně ho stiskla," a hlavně, když si dobíráte mne. Oh... Málem bych zapomněla, mne už tu na sletu nic nedrží, abych se tu musela chovat slušně. Jsme tu kvůli tomu, abych představila Hawkse Aleniným rodičům a Tokoyamiho něco přiučila."
Její ruce začali drtit jeho ramena, protože už začala být podrážděná, dotkl se citlivého místa.
"Krom toho vás upozornila, že Jürgen není jediný, kdo je na jedno určité téma velice citlivý. Dávejte si prosím pozor na ústa, mohlo by vás to stát totiž nejedno peříčko," poklepala ho po ramenech a s úsměve se posadila, aby mohla dojíst své jídlo. Nedalo se to však říct o ostatních, Stefan vypadal vyděšeně a Keigo s Tokoyamim, vlastně celé této situaci nerozuměli, možná jen do doby...
"Málem bych zapomněla, pozdravuje vás můj otec, Nikolaus. Psal mi něco o nějakých papírech a smlouvách, které mi máte předat na sletu a prý, kdybyste náhodou..."
"Nebojte slečno Elster, vše donesu," vyhrkl rychle a zvedl se od stolu a chtěl odejít, když však chtěl projít kolem Hany zastavil se, "Příjemný zbytek dní do sletu a na shledanou, slečno Elster... Pánové."
Ti dva jen nevěřícně, koukali jak muž kývl hlavou na znak rozloučení a mizel pryč. Hana se odpila kávy a povzdechla si. 

Proč tohle její chování přišlo mu přišlo sakra atraktivní. Na chvíli si vybavil rozhovor s Nikolausem, když se bavili o Haně. Když by byla villain, zamiloval by se do ní? Teď už asi nějak tušil, že pravděpodobně ano.

kapitola 48 <--- ---> kapitola 50