Butterfly effect - kapitola 48

Po neskutečně dlouhé době, konečně jsem se dokopala tu rozepsanou kapitolu dokončit.
Nečekejte zázraky, ale aspoň něco.

Po úspěšném příletu do Prahy se společně vydali na ubytování. Naštěstí na letišti nebyl žádný problém, ale i tak pár lidí poznalo Hawkse, kupodivu i tady znali lidé Pro Heroes z jiných zemí. Krom toho Praha byla turistickým městem, které se pyšnilo nádhernými gotickými památkami, těmi tedy především. Našli se tu i jiné styly a významní umělci, takže se to tu hemžilo turisty z celé země. I pro její dva spolucestovatele měla Hana naplánované malé prohlídky a hlavně návštěvu Pražského hradu, což sice Keigo nechápal, protože mu to nesedělo k věcem, související s tréninkem, ale Hana ho uklidňovala, že se přece jen přiučí a ať to nechá tyhle první dny na ní. Po tom, co dojedou na leteckou základu, kde bude probíhat trénink ze dva dny a pak se přemístí do Beskyd, kde si Tokoyamiho vezme na starosti Jürgen, to bude mít Keigo na starosti on. To se, ale také Keigovi moc nelíbilo, jenže argumenty, kterými se Hana dokázala ohánět mu nedaly na výběr. Bylo to v zájmu rozšíření jeho schopností a zlepšení se, krom toho nikdo neřekl, že s ním nemůže trénovat či si zajet do blízké letecké základny a optat se na nějakou menší práci, aby se procvičili v terénu. 

V Česku nyní převážně pracovali podpůrné týmy, ale pokud byl Hero zaměstnán pod nějakou složkou byla tu umožněna výjimka. Lukáš mohl zůstat a dělat práci, problém byl však ten, že ho nechtěli vzít na žádnou misi, a sedět tady na základně a k tomu dělat podřadnou práci ve skladu ho prostě nebavilo. Avšak teď byl spokojenější a určitě rozhodnutí, které tak učinil, se mu vyplatilo, vydat se za jeho týmovou partnerkou do Japonska mu přineslo jisté sladké ovoce. Nejen, že mohl vykonávat práci, která ho docela bavila a i to, že pomůže najít toho chlapa, kterým jim tolik ublížil, ale to, že konečně našel někoho s kým může být a dám mu vše, co dokáže nabídnout. Byla na něj vlastně tak trochu pyšná, že konečně po těch letech pokukování po Ramoně se k něčemu odhodlal a Hana i cítila, že teď to byla ta správná chvíle se dát dohromady. Kolikrát do něj Ali rýpala, ať ji někam pozve nebo si s ní aspoň promluví, ale Lukáš ne. Byl v tom neoblomný a nechtěl ten jejich podivný kamarádský vztah pokazit. I když dalo se tomu říkat kamarádský vztah, víc času trávil s Pavoukem než s Rami, ovšem i tak nechtěl nic nechat náhodě. 

Hana neměla zařízené žádné taxi nebo soukromí odvoz takže si Keigo i Tokoyami prohlédli Prahu i z těchto zákoutí. Jízdu autobusem, projížďku metrem a pochůzku temnými uličkami Prahy, které zkracovaly cestu na metro. Nikdo z nich neměl strach, ale i tak přišlo Keigovi zvláštní, že když už se někdo zjevil, tak zase rychle zalezl, aniž by pořádně viděli, kdo jejich uličkou prochází. Byl si však jist, že za to může jeho partnerka, možná to na sobě nedávala znát a pořád mu tvrdila, že u nich v zemi se to tolik, jak ona říkávala "nežere, jako u nich", ale byl si jistí, že známá bude hlavně u villainů její země. Už jen z jejích rodinných důvodů. 

Přišlo mu divně z toho pohledu na ni, držela v ruce telefon, ani se nedívala na cestu a věděla přesně, kde zahne a přitom, jak teď sebejistě působila v něm vyvolávalo jistou vlnu vzrušení. Přišlo mu to dost atraktivní, když z letadla vystupovali, tak to byla hromádka neštěstí, ale jen, co opustili areál letiště. Jako by to byla úplně jiná žena. Byla tu doma a šlo to na ní vidět, byla si tu jistá, nemohlo ji tu nic překvapit a kdyby jen nějaký villain, asi by se s tím nepárala, což ho trochu znervózňovalo. Převážně tedy kvůli Tokoyamimu, který byl sice informovaný o tom, že tu je povolené zabíjet villainy, ale vidět to na vlastní oči, hlavně tedy vidět zabíjet Hanu nebyla moc hezká představa. 

Jeho obavy ovšem byly asi trochu vyslyšeny, když se přece jen někdo pokusil jim zkřížit cestu. Snad by i zakročil, jenže Hana se v sekundě zastavila mračící se do mobilního telefonu. Za ní se zformovaly její krystaly a partička se rychle rozutekla a jen na krátký moment se její fialové oči od mobilu odlepily, aby zkontrolovala, zda je ta parta pryč.
"Pojedeme pár zastávek a pak už je to jen kousek k hotelu. Je už i dost pozdě a já se v tom letadle moc dobře nevyspala," zamrčela a Tokoyami jen přikývl. Snažil se spát, ale nešlo mu to, byl na půl pořád ve střehu, kdyby náhodou vypadly světla. Dark Shadow nebyl zrovna ve tmě přívětivý a doufal, že by mu ten muž jenž mu o něm říkala Hana, mohl přece jen dosti pomoci nebo ho aspoň mohl přiučit. Jak si v letadle zjišťoval, Jürgen Herbst patřil do TOP 10 v Německu, umístění 5. místo Pro Hero Krähe (vrána), quirk Schattengeist (stínový duch). Dokonce se dočetl i o jeho přítelkyni, ti dva byli nerozlučná dvojka, ovšem ona se do umístění ani nedostala, docela ho však zajímalo, co je zač a proč se o ní nedá moc najít.

Člověk by si i pomyslel, že jízda metrem bude rychlá, ale z nějakého důvodu se cesta pekelně táhla, jakoby to zvěstovalo další problémy. Takže trojici nezbylo než tiše sedět a koukat se po metru a snažit se vyluštit české názvy zastávek. Což začali oba Japonci vzdávat a plně důvěřovali Haně. Keiga však po chvíli zaujala ženská postava v hábitu, připomínalo mu to nějakou uniformu, Hana se dívala opačným směrem, takže si nebyl jistý, zda tu ženu zpozorovala. Zvláštní kápě na hlavě a snaha svůj zkoumavý pohled, kterým obdarovávala Hanu, upoutali jeho pozornost ještě více.
Než však stihl, na cokoliv se zeptat, metro zastavilo a Hana zavelela, takže všichni vyšli ven a mířili si to ke schodišti. Keigo nestihl ani zvednout pírky kufry, které sebou měli a Haně na hlavě a kabátě, který si na sebe na letišti dala, přistáli vajíčka, který jí stékala dolů. Nevypadala, však nějak překvapeně, jakoby snad čekala, že se něco takového stane a kupodivu si asi v metru všimla ženy, která ji okukovala. Udýchaná rozčilená v tom prapodivném hábitu a, až teď si všiml, houpajícího se kříže na krku, s růžencem na krku.
Byla to mniška, která cosi po Haně před všemi lidmi křičela. Nerozuměl tomu kontextu, ale byl si jist, že některé výrazy mu byly dost známé, hlavě ty jenž Hana používala, když byla vytočená a potřebovala si ponadávat. Hana si však mlčky utřela vejce z obličeje a vyšla pár schodů, než jí na zádech přistálo další vejce, to následující už chytl Dark Shadow a v metru nastalo hrobové ticho.
"Doufám, že je to vše, co si mi potřebovala sdělit, teď pokud nás omluvíš, jsme unaveni z cesty a chceme se prospat. Takže se opatruj sestro Anno a bůh s tebou," odpověděla klidně Hana, "jdeme chlapci, nebo nám zruší rezervaci."

"Vysvětlíš mi, co to tam mělo být," zeptal se Keigo před hotelem a Hana povzdechla, vajíčko z hlavy dostala, ale kabát musela sundat a přehodit přes sebe mikinu, protože další bunda byla na spod batohu a nechtěla se přehrabovat ve věcech někde na nádraží.
"Bude ti to stačit na pokoji, potřebuji, aby nám daly pokoje, protože mi až teď laskavě odpověděli, přitom, jsem jim psala, když jsme byli ještě v tom termálu na dovolené," zavrčela Hana neměla z toho dobrý pocit, bylo to divné, nikdy s tímto hotelem neměli problém a najednou komunikace na nic a už při pohledu na recepční ji bylo jasné, že to nebude v pořádku a taky brzy zjistila, že je tomu tak.

Keigo se do hádky mezi recepční a Hanou motat ani nechtěl už jen, když viděl, že Hana svůj quirk drží na uzdě usoudil, že tentokrát bude lepší se stáhnout, místo dvou pokojů dostali jeden s velkou manželskou postelí, což by možná ani nevadilo bylo to na jednu noc, ale byl bez přistýlky či čehokoliv, kde by se mohl někdo třetí vyspat. Hana teď z hloubi duše proklínala svou zemi, vážně se tu uměli blýsknout a zároveň se styděla a mrzelo jí to, že nemůže vše proběhnout aspoň pro jednou hladce. Pořád někde bylo něco a tohle byla poslední kapka, s vyslovením svého normálního jména a zděšeným výrazem recepční, udeřila pěstmi tak, že pracovní deska její recepce popraskala a Hana se vydala za chlapci, kteří teď okupovali pokoj, který podle recepční měli zarezervovaný. 

Keigo už pomalu usínal, vedle něj na posteli odpočíval, tedy s jeho dovolením Tokoyami, který si s někým vypisoval a jemu snad bylo i jasné, že  píše svým spolužákům. Všichni až na něj zůstali v Japonsku, kde pod vedením japonských Pro Hero měli praxe v agenturách. Zatím se nikomu nepoštěstilo, že by se díky praxi v nějaké agentuře dostal do zahraničí, tedy ne aspoň studentům z U.A.. Snad by i díky tomu všemu Keigo na chvíli zapomněl na předešlé dny, ale jen, co jeho hlavu opustilo přemýšlení nad tím, co bude, vynořily se tu myšlenky na to, co se stalo. Nespokojeně si pro sebe zamrčel a zabořil se do polštářů. Nechtěl na to myslet, nechtěl o tom teď vůbec slyšet, chtěl to jednoduše na pár dní vypustit, ale bylo to až moc čerstvé a nevěděl jestli ho to zraňovalo nebo to zanechávalo jen jakousi trpkou pachuť. Byl naštvaný to ano, ale jak to nechal pár dní uležet zjišťoval, že to nebylo nic, co by snad nečekal a ve finále ho to snad ani tolik nepřekvapilo. Uznal, že za to mohl z části on, ano přispěl k tomu, co si namlouval. Musel sice vzpomínat a lovit jejich společné momenty, ale Hana za tu dobu, co se občas sešli u ní, byla spokojená. Vypadal, že ji snad nic netrápí, i když práce měla nad hlavu a měla nepříjemnosti nejen s Collectorem, ale i s jeho nadřízenými, tak vypadala spokojeně. A až teď si uvědomil, že za to mohlo setkávání se s Tenkem. Setkávali bez žádných konfliktů, které by Hanu trápili, prostě dva dobří kamarádi, co mají hodně společného. 

Vynahrazoval jí tu emoční stránku, kterou u něj poslední měsíce postrádala a jediné, co u něj našla bylo akorát to tělesné potěšení, za které by si teď nejraději pár facek vrazil. Avšak nic nevydří dlouho a jedno bez druhého nefunguje a po tom fiasku v bazéně, to byl Tenko, kdo u ní figuroval, jako člověk, který jí dokázal uklidnit a zvednout náladu po těžkém dni. To přátelé dělají, až tedy na to, že u nich byla ještě dost silná chemie, která tomu všemu dávala nový rozměr.

Nespokojeně si zamrčel a Tokoyami se na něj otočil, zpozoroval, že se něco děje a určitě to bylo spjato s Hawksovou přítelkyní. Nevěděl proč, no prolétla mu hlavou vzpomínka, když se bavili o děvčatech ve škole. Někteří to dělali vyloženě, pro pozornost děvčat, jíní zas, že by třeba jednou mohli mít rodinu a někteří hlásali, že to zdržuje a rozptyluje od toho stát se dobrým hrdinou. Jenže Jürgen měl přítelkyni možná ženu u sebe a společně byli nerozlučná dvojka potírající zločin v Německu. Hana se svou zesnulou snoubenkou taky byly hrdinkami a s dost vysokým postem. Takže ho vlastně nemálo zajímalo, jak toto celé funguje, když jsou oba dva Hero a vedou společný život. Tohle ve škole neučí, jistě není to asi nic, co by bylo nutné v práci hrdiny, ovšem zajímavé to bylo. Nemohl si totiž vybavit, kdo by měl oba dva rodiče hrdiny, kteří byli aktivními hrdiny. Možná tak Kaminariho rodiče...
"U nás musí být ráno, co," podíval se na Tokoyamiho a ten se usmál.
"Ano, spousta z nich už vyráží do ulic a já se válím v posteli... Je docela vtipné, že mi nevěří."
"Tak jim pošli fotku ne," opřel se o čelo postele na chvíli Hawks a usmál se. Tokoyami působil dost zmateně a Hawks ho s pobavením pozoroval a shrnul se do postele.
Nakonec si s Hawksem udělal fotografii, po které se strhla na chatu strhla ohromná diskuze, kterou po nějaké dobře přestal vnímat, protože únava z letadla na něj začala působit a následoval tak do říše snů i svého kolegu vedle něj.

kapitola 47 <--- ---> kapitola 49