Butterfly effect - kapitola 47
Tak další kapitolka je na světe, doufám, že to bude dávat smysl.
Příjemné čtení.
Obsahuje nsfw scény.
Keigo ji položil ruku na čelo a prohlédl si ji, Hana trochu zmateně zamrkala, hodnou chvíli na něj tak zvláštně koukala a ten její červený obličej, přišlo mu to zvláštní.
"Je mi dobře, " vykoktala nervózně, svůj zrak sklopila na opěrku, co byla mezi nimi a Keigo se trochu zarazil. Bylo to zvláštní, měla sice v sobě prášky, takže věděl, že bude trochu omámená, ale tohle bylo i na tento stav docela zvláštní. Díval se jak se opřela o opěrku a se zadumaným výrazem koukala před sebe. Ani notebook už neotevřela, jen tak tupě zírala před sebe.
Po nějaké době, která se nesla absolutně v tichosti mu, už docházela jistá trpělivost. Chovala se divně, Tokoyami už konečně usnul a v letadle taky bylo nějakou dobu klid. Jen, co se však chtěl otočit směrem na Hanu se ona prudce zvedla, se slovy, že jde na toaletu. Trochu ho to zaskočilo.
Opět se dlouho nevracela až mu to nedalo a trochu neohrabaně se šel podívat k toaletám.
Ani nepamatovala, kdy naposledy si takto sama sobě dopřála. Po tom, co se vrátila z Japonska, když to na ni došlo po tom, co na ni dolehlo odloučení od Tenka a s Ali už si nemusela takto vypomáhat. Ta ji v tom nedala kolikrát pokoj, protože jí bavilo jí škádlit a provokovat i na veřejnosti. Vážně teď seděla na toaletě v letadle a sama si tu tak vypomáhala, proč tohle bylo teď takové, že si prostě nemohla pomoci. Na takovém na jednu stranu pro ni naprosto nevhodném místě, hlavu zaklonila dozadu, když v sobě cítila své prsty, které našly to správné místo. Musela se pousmát, když ji hlavou prolétla vzpomínky, kdy naposledy něco tak zvrhlého dělala na toaletách. Halloween vše odstartoval, její vztah s Keigem po té noci nabral úplně jiný rozměr. Posunuli hranici, zachvěla se když si vzpomněla na jemný, ale intenzivní dotek jeho pírek na její pokožce. Každá jedna buňka v těle si to vybavovala až měla pocit, že se doopravdy jeho pírka její jemné pokožky dotýkají. I když se snažila tlumit své slastné povzdechy, moc se jí to nedařilo. Jen, co však uslyšela jeho hlas, překryla si ústa svou rukou a ztuhla.
"Hano, vše v pořádku," řekl a opřel se o stěnu, ona však neodpovídala, což bylo divné, jen na chvíli se za soustředil, aby se mohl ubezpečit o tom, že je v pořádku. Její srdce docela rychle bilo a její dech byl taky dosti přerývaný. Což bylo netypické, většinou nechytala záchvaty po tom, co si dala prášky.
Nevěděla, co mu má odpověď koukala do zrcadla a měla snad, ještě víc rudé tváře. Slyšela, jak zavrzaly dveře snažil se je otevřít, panikařila a s roztřesenou rukou otočila zámkem. Vážně mu teď takto otevřela, ani nechápala proč? Vždyť toto bylo fakt nemístní a hlavně na ni.
Stihla si jen trochu popravit kalhoty a pustit vodu. Jeho zlaté duhovku zprvu tázavě koukaly na její postavu a pak mu to došlo. Ovšem místo nějakého opovržení se Keigo usmíval, což Hanu lehce podráždilo. Jo směj se mi, zavrčela si v duchu. Popadla utěrku a utřela si ruce a nebýt toho, že za sebou Keigo dost prudce zavřel a zamkl, tak by se už snažila z této úzké kabinky odejít.
Její pokud o to odejít byl zaražen hned v začátku tak, že ji Keigo přitiskl ke stěně kabinky a ona trochu nervózně uhnula pohledem. O co se jako teď snažil, chtěl ji provokovat? Vždyť moc dobře věděl, co dělala. Jeho prsty jedné ruky jí jemně pohladili po rameni a pomalu se sunuli k jejímu krku a bradě, aby její sklopený zrak opět zvedl k němu. Cítila i jeho teplý dech u svého ucha, jen co se jeho hlava naklonila k němu. Proč si teď myslela, že to stopne a bude jen provokovat. Jen nevěděla, že i mu její blízkost chyběla a teď jí načapal, jak si užívala a bez něj? Top se mu nelíbilo, po tom, co mu provedla. Sice nevěděl, jak dlouho dokáže provokovat a dráždit, každý její smysl, hlavně tady v tomto velice špatném prostředí, ale i za ten risk a adrenalin, který se každým jedním dotykem a třením vytvářel v každé jeho části stál za to.
"Takže prvně mě na jednu noc vyměníš za villaina," zavrčel ji při uchu a jazykem přešel po jeho okraji, "a pak mě ani nepozveš? To se mi, ale vůbec nelíbí, Babybird~."
Její zorničky se při tom oslovení roztáhly a jen tiše čekala, co s ní vlastně má v plánu. Jen, co ucítila pírky na svém těla těžce povzdechla. Bylo to o dost lepší než ta představa, nedalo se s tím porovnávat. Oba si tohle odepírali, Hana, která nevěděla, co chce a Keigo protože mu to dělalo chvíli problém, ale teď. Viděl to na ni, chtěla aby se jí dotkl, proto i tak hezky pod jeho šikovnými prsty, které se jí dotýkaly zvlhla. Nebylo to tím, že si před chvílí sama uspokojovala, její srdce bilo o dost rychleji a její dech byl v porovnání s tím, který vnímal před chvílí za dveřmi tolik vzdálený.
"Vidíš, Babybird, tohle umím líp než ty," přitiskl se k ní ještě blíž a Hana pocítila, jak hluboko v ní má prsty, až se postavila na špičky. Jednou rukou o objala kolem krku, zatímco druhou pevně sevřela jeho triko. Tak moc mu chtěla ukázat, jak se jí to líbí, jenže tyhle stěny nebyli moc tlusté na to, aby zvuk nepustili ven.
"Myslím," vydechla a snažila se sebrat zbytek svého trochu racionálního myšlení, "že bychom asi tady neměli." Viděl, že to, co dělá, dělá moc dobře, tak proč pořád protestovala. Prvně mu chtěla odejít, teď se ho pokoušela zastavit, tohle ho už vážně nebavilo. S Tomurou neměla problém v altánku a tady bude dělat nedostupnou. Pořádně ani nestihla postřehnout, co se stalo no ocitla se na kraji skříňky, kde bylo umyvadlo a jen několik pár vteřin trvalo než si on sám sundal kalhoty. Celým jejím tělem projelo zvláštní teplo, a když ho konečně v sobě cítila, prohnula se mu pod rukami v zádech.
Nita se zarazila a trochu překvapeně koukala na své spolužáky, kteří byli svoláni do jedné z místností. Stáhli je z praxi, aby je informovali o probíhajícím vyšetřování, při kterém v důsledku budou muset řešit s nimi, až přijde útok. Deku a Mirio se potkali s malou holčičkou, která podle všeho potřebuje zachránit. Zprvu nikdo nic nemohl udělat, ale podle všeho se něco změnilo a vyšetřování díky tomu započalo a tak vybraní studenti budou asistovat při této chystané akci.
Během celé přednášky tiše seděla a snažila se zapamatovat si, co nejvíce informací, když však zmiňovali informace o malé holčičce jen stěží držela své emoce na uzdě. Vztek se mísil se smutkem a její oči ji neskutečně pálily, bylo jí z toho do breku.
Toho si ovšem všiml i její fialovovlasý spolužák, věděl, že je citlivá a co stihl vypozorovat, měla ráda děti, takže ho toto její chování nepřekvapilo. Jen úplně nevěděl, jak by jí měl pomoci, možná i věděl. Museli to malé ubohé děvče dostat ze spárů toho vůdce Yakuzy, Overhaula. Škoda jen, že tu nebude mít bližšího přítele, sice se kamarádil s Izukem, ale bližší vztah měl k Denkimu či k Tokoyamimu, který byl momentálně úplně mimo zemi, jak mu napsal. Musel se s tím někomu svěřit a pochlubit, že si pro něj ty dva připravili zahraniční praxi.
"Dostaneme ji," zazněl za ní dost povědomě hluboký hlas až jí projela jemná vlna něčeho neidentifikovatelného. Bylo to trochu děsivé, ale zároveň to v ní jen utvrdilo, že vše bude dobré a jim se podaří malou Eri zachránit.
"Doufám, Shinsou-san," podívala se na něj ještě s jemně zarudlým bělmem od toho, jak jí bylo do breku. Nita by se vydala snad i na cestu, ale v tom její zápěstí obepnuly jeho dlouhé prsty a ona se na něj trochu zmateně podívala. To, že její tváře teď nabraly krásně rudý odstín si musel všimnout.
"Chceš doprovodit na kolej," zadíval se jí do těch jejich smaragdových očí a ona neschopna jediného slova, skoro až nepřítomna, přikývla na souhlas. Její zápěstí opustilo to teplo, které v ten krátký okamžik stihlo vzniknout a oba dva se vydali na kolej. Byl to tak zvláštní, ale za to příjemný pocit, jít po jeho boku. Občas se lehce jejich hřbety rukou o sebe mírně otřely, což v Nitě probouzelo další a další vlny příjemných, ale za to dost nervózních pocitů. Její hlava najednou vytěsnila to špatné, co se dozvěděla a nahradila to tím, že se jim to podaří a vše bude v pořádku. Takovou moc nad ní měl tento mladý muž až se nad tím trochu pozastavila. Věděla, že se chce stát Pro Herem a tohle jí utvrdilo v tom, že bude dobrým hrdinou.
"Myslíš Shinsou-san, že bude pak praxe pokračovat," začala navazovat na nějakou konverzaci, protože to ticho, které mezi nimi vládlo bylo už na ni neúnosné. Sama sobě se divila, kde nabrala tolik odvahy se ho zeptat, ona sice věděla, že své ústa má problém zavřít, ale v jeho případě. Jeho přítomnost jí znervózňovala, ale přitom byl jako magnet táhnoucí ji k němu. Jeho oči, hlas, jeho rysy a ta aura, který z něco sálala. V jejich třídě nebylo takového, jako on. Všichni jí přišli jako mladí chlapci, ale on, kdyby nevěděla, kolik mu je, nikdy by mu možná netipla, že je stejně starý jako spolužáci. Vedle ní nešel chlapec, ale mladý pohledný dobře stavěný muž. Trochu se zasnila, až ji opět musel chytnout za zápěstí a zatáhnou k sobě, protože málem vstoupila na přechod na červenou, kde by ji mohlo něco srazit.
"Kam si se nechala unést, Hiraoka," pousmál se, přišlo mu to na jednu stranu vtipné, všiml si, že nedává pozor takže to nějak čekal. Krom toho za tu dobu, si všiml, že se kolem něj chovala trochu nervózně.
"Ehm... já... No... přemýšlela jsem o tom děvčátku," vykoktala ze sebe, zpanikařila a tohle byla jediná věc, která jí v této situaci napadla. Trochu zahanbeně sklopila hlavu a zrudla ještě víc. Takto se ztrapnit před ním, vždyť jako Hero by i ona měla být v pozoru, sice to nebyla úplně její priorita, ale chtěla aspoň něco dokázat než by se pak věnovala zpěvu a módě.
"Poslyš, ty vedeš tu fanouškovskou stránku Pro Hero Deilephilie, že," podíval se na ni a ona jen přikývla, "víš, Tokoyami s ní a Hawksem letí do České republiky a poslal mi pár fotek, abych mu věřil, no a byly tam oba. Chceš je přeposlat?"
V ten moment se Nita rozzářila jako vánoční stromeček, myslel to vážně. On, že jí pošle fotky její senpai, které nikdo jiný nemá a hlavně on se zajímá o to, co ji samotnou baví a zapamatoval si to.
"Ano, prosím. Budeš ten nejlepší na světě Shinsou-san," řekla, spíš vypískla až ho to rozesmálo a ona ztuhla. Shinsou se smál, tohle za tu dobu, co chodil k nim do třídy nezažila, aby se smál. Ano, dokázal se usmívat, ale tohle bylo tak upřímné, až jí to zahřálo, že právě ona měla to privilegium slyšet jeho nádherný smích.
Hana byla zakousnutá v jeho triku, aby sebe utišila. Přišlo jí, že to záměrně natahoval, chtěl aby to nebyla jen taková rychlovka někde na toaletách. Což jí přišlo na jednu stranu milé, ale taky jí to trochu štvalo, protože kdokoliv mohl brzo zjistit, co tu vyvádí nejen letušky. Tokoyami by se mohl každou chvílí vzbudit a mohl by jít na toaletu a jak by to vypadalo, kdyby vyšli oba z této místnosti. Jen na chvíli pustila jeho triko a pohlédla na něj.
"Kei, prosím," nemusela asi nic víc říct, její slova ho překvapila a zároveň vyprovokovala. Ona ho prosila, tohle byla novinka a docela mu to zalichotilo, i když na ten pocit, který měl tehdy kdy, seděla na něm a měla vše ve své režii, se to nedalo srovnávat. Přitiskl své rty k těm jejím, aby umlčel ten její slastný výkřik, když naposledy tvrdě přirazil a oba si tak užili ten společný příjemný pocit, který jim projel jich těly.
Mohla děkovat bohu, že je tu nikdo nenašel. Tokoyami sice byl vzhůru, ale nepůsobil nějak pohoršeně nebo podezíravě. Možná to uměl jen dobře skrýt, prolétlo jí hlavou, když se vrátili na svá místa. Hana se ani neopovážila na něj v tento okamžik podívat. Cítila se trapně, co když o tom ví? Keigo si, ale podle toho, jak působil asi hlavu nedělal. Nedokázala uvěřit, že byl v takovém klidu.
Jak tyto situace dokázal přejít aniž by to na něm bylo poznat, byla pro ně vážně neznámá. Ano, uměla se přetvařovat, ale on? To byla jiný liga, když sama věděla, co všechno si za poslední týden stihli prožít a že to nebylo vážně dobré. Tak, jak se docela rychle sblížili tak se mohli sakra rychle rozejít, ale zatím to ustávali docela statečně. Tedy on, ona se z toho všeho tak nějak sypala, jak domeček z karet.
Když se konečně aspoň trochu uklidnila, otočila se na Keiga a usmála se na něj. Jeho zlaté duhovky chvíli koukali na malou obrazovku, měl zrovna něco zapnutého, takže když si zaregistroval její pohled, sundal si sluchátka a otočil se jejím směrem. Jeho ruka spočinula na její tváři a přitiskl svoje rty k těm jejím, až ji to samotnou zaskočilo a lehce i ho, když mu došlo, že tu nejsou sami. Ne, že by měl problém světu ukázat, že tato mladá slečna je jeho, ale před Tokoyamim, jakožto praktikantem nechtěl, aby ho dostal do nějaké nepříjemné situace. Přece jen, tohle do profese a praxe jaksi nepatřilo. No to jak hezky na něj koukal a jak se její rty konečně usmívali mu prostě nedalo. Za to všechno, co se stalo si nevybavoval takto upřímný úsměv u ní.
"Vidíš, Babybird, nesmíš mě vynechávat," zašeptal tak, že to slyšela jen ona a vtiskl ji ještě letmý polibek na rty. Její zaražený výraz s kombinací s rudým obličejem, byl pro něj k nezaplacení.
Pokúsim sa aspoň v skratke o nejaký feedback. Strašne ma fascinovalo to striedanie scén :D z hot scény do milej, nevinnej, ťuťu kjut a znova na hot nsfw vystrájanie :D Môj mozog si takto na večer riadne pobehol maratón, ale ustáli sme to. Dechi, bola to super, krásna kapitola. Ja som si už dávno hovorila, nech sa tí dvaja konečne zase zblížia tak, ako k sebe patria. Predsa len je ten Hawks taký, že má v niečom svoje čaro a nie je to niekto, kto by to s Hanou vzdal, čo dokázal aj dnes a to ma moc teší. Chuderka frustrovaná, už chápem, čo ju celý čas trápilo! :D Nie tehotná, ona bola len sexuálne frustrovaná! :D A to sa tiež prejavuje kadejako a až teraz mi to doplo. Veď od toho incidentu s Tenkom držala chuderka celibát, tak už to raz muselo vybublať. No a vyriešila to elegantne, len ju pri tom jej drahý troška načapal :D Ale čo, mohol byť rád, že takéto hot predstavenie sa mu skoro dostalo :D A jak sa k nej natisol do kabínky, to bolo super. Bolo mi jasné, že Tokoyami zrejme nevydrží spať dlho, ale to vtáča malé je také diskrétne a taký dobrý chlapec, že to svojmu mentorovi dopraje, no nie? :D Som zvedavá, či aj o tomto zážitku bude rozprávať kamošom XD ale určite im to obom pomohlo a zvyšok cesty snáď prežijú už v zdraví a pohode, všetci traja z posádky :D ja mám proste tento pár rada a som rada, keď sú spolu, v dobrom aj zlom ♥ on proste vie, ako sa o ňu postarať, i keď mu to niekedy trvá. Aj tak ho mám rada.
OdpovědětVymazatNo a scéna mojich dvoch zaláskovaných teenagerov ♥ to bolo tak krásne. Pri čítaní som myslela na to, že aká som sakra rada, že som tú poviedku o Shinsovi na jeho narodeniny napísala. Lebo vidím, že ste si z môjho stvárnenia jeho a jeho vzťahu k Nite a k tomu, ako ho ona vníma, veľa zobrali a strašne moc ma to teší ♥ bolo to také krásne pripomenutie si ich nevinných teen časov. Napísala si to presne - v ich triede a vlastne ani v celej škole proste taký ako on nie je ♥ Bakugo je super a láska, ale Shinso je one of a kind u_u ♥ Bolo to strašne milé, aký bol k nej ohľaduplný a pozorný a ochranársky, on je taký jej ako to nazvať, že sa o ňu stará a nedopustí, aby sa jej čokoľvek stalo, lebo ona si občas vie byť sama sebe nebezpečná :D A tak si ich dvoch proste predstavujem už od začiatku ♥ Som moc rada, že si mi venovala takúto krásnu scénku takto na večer a spríjemnila mi tým moje opúšťanie sa, myslím, že po tomto sa ma dobrá nálada bude držať ešte dlho. Mala by som sa veru pohnúť aj ja s nimi už konečne, lebo mi tí dvaja staršne moc chýbajú a aspoň Petrika mi dopriala tým, čo o nich napísala, že tým v podstate žijem už vyše 2týždňov, ale vidieť ich ako teenagerov na škole je zase o čosi iný zážitok. Ďakujem ti ešte raz za tak krásnu scénku, moc ma potešila a neviem sa nad nimi prestať rozplývať. Dúfam, že sa čoskoro dajú dokopy, lebo pri tej poslednej scéne som si tak povdzychla, že *kiss now!*.