Butterfly effect - kapitola 1

Vítám vás u mé nové BnHA série, 

Butterfly effect.

Popisující příběh Hany Kasasagi (Straka/Elster), české NO.2 Hero.

Příjemné čtení.

Procházela ulicemi centra města Musufatu a koukala po budovách. Bydlela tu už rok, a přece se občas dokázala v tomto městě ztratit. Hledala nějakou vhodnou kavárnu, kde by mohla sledovat pohyb jistých kriminálních živlů, které měla momentálně v hledáčku. Konečně totiž dostala oficiální kartičku Pro Hero, které tu každý Hero měl, který tu žil. Takže kdyby přišlo na věc, mohla konečně oficiálně bojovat s padouchy tělo na tělo. Její kartička, byla něčím přece speciální, a to v tom, že i když nebyla oficiálně obyvatel Japonska, mohla zde v této zemi vykonávat tuto práci. Občas sem jezdili na praxi i jiní hrdinové ze světa, no ti dostaly papírovou formu, která byla jen omezená, zatímco ta její ne.
I ona ji zezačátku měla, ale byla v mnoha věcech omezena. Japonsko si totiž chtělo udržet pořádek takže, pokud nějaký hrdina dorazil musel, prokázat, co chce v zemi dělat a podle toho mu dali tuhle papírovou formu. 

Krom toho se nechtěla vracet zpět do její země no přijat tohle občanství též nechtěla.

Konečně se jí podařilo najít kavárnu, kde bylo místo. Starbucks. Kupodivu toto místo bylo prázdnější, i když to nebyla zrovna její oblíbená kavárna. Jindy totiž tohle místo bylo plné turistů.
Sedla si ke stolu, kde měla dost prostoru na její notebook a zákusek s kávou, které si objednala. Občas koukla i přes prosklenou stěnu naproti ní a pozorovala, jak kolem chodí lidé. Vypadalo to na další docela pokojný den. 
Napojila svoje brýle k notebooku a stáhla poslední aktualizace, které provedla v systému Arumihs. Měla pocit, že jí z toho za chvíli přeskočí. Celý rok seděla za počítačem a vyplňovala papíry. Občas jí její nadřízený vytáhl na nějaké menší akce, ale jen na takové, kde by nemohla si ublížit. Jako by byla nějaké malé dítě. Nervózně poklepala prsty o stůl a odsrkla si z kávy. Jak jí chyběl ten adrenalin.

Na obrazovce se jí objevilo upozornění, že se v jejím okruhu objevil telefon s pojený s jejím vyšetřováním. Měla pocit, jako by někdo její slova vyslyšel. Okamžitě jej chtěla vyhledat na mapě a snažila se zjistit přesnou polohu. Což jí vyčarovalo úsměv na tváři, protože to bylo po delší době, co někoho vystopovala.
No, vzápětí ji ta radost přešla, bylo to zbytečné hledat jejich přesnou polohu. Ozvala se docela velká rána a lidé venku začali utíkat a křičet. Někteří se shlukli do malého hloučku a vyčkávali, který z hrdinů je přijde zachránit. Hana jen pokroutila hlavou, nechala notebook ležet na stole, drapla brýle a kabelku a šla k východu ven. Chtěla sice nějaké vzrůšo, ale tohle vypadalo, že tu půjde o životy. 
"Držte se dál od těch oken," zakřičela na lidi uvnitř místnosti a lidé poslechly. Aspoň někdo poslouchal.

Po silnici se řítily dvě dodávky. Ne jedné střeše dodávky leželi lidé a druhá měla otevřené zadní dveře, vypadalo to, že po něčem stříleli. Už teď tušila, že to bude náročnější, protože většinou ten, kdo měl zbraň byl bez quirku. 
Za minulé dva rok se zde objevil větší počet kriminálníků, kteří používali zbraně. Hana to přisuzovala tomu, že se jeden z jejich hledaných kriminálníků přemístil do Japonska. Horší to bylo v tom, že to komplikovalo práci, protože nikdo nevěděl, zda ta dotyčná osoba je obyčejný člověk nebo člověk s quirkem. A použít na něj tedy tvrdší sílu, bylo riziko, které nikdo moc riskovat nechtěl. Ne, že by jí to vadilo, v jejich zemi to bylo v celku jedno. Zbraň jako zbraň.

Hana si nasadila svoje brýle, které se snažily zachytit po čem střílí. Podařilo se, a to přesně v tom okamžiku, kdy mladého hrdinu málem sestřelili. Kulky se odrazily od jejího krystalu a mířili zpět k majiteli. Vypadalo to, že měl nějakou leteckou bundu a rudá křídla, která nešla přehlédnout, jen s těží si vybavovala jeho jméno.
Její brýle jí dokázaly, přesně vypočítat, do jakého úhlu má naklonit krystal, aby se kulka odrazila tím směrem, který chtěla.
Stoupla si doprostřed cesty a vozidlo před ní se na ní řítilo, usmála se a prohrábla si ofinu. Něco jí na tomhle bylo vážně povědomé. Z kabelky jí vylétly další dva krystaly, které poškodili kola oběma dodávkám, a tak začaly brzdil o asfalt vozovky. Naštěstí nikoho nezranily, když jim pomohla zastavit se o její krystaly.
Lidi jen s napětím sledovali, jak se tohle bude vyvíjet dál. Ti, co stříleli, zapadly dozadu dodávky, a tak střelba ustala a střelci, co leželi na střechách, teď nehybně leželi na zemi. Hero slétl na zem a podíval se jejím směrem. Nebyla vyparáděná jako on. Měla civilní oblečení a krom toho ji nepoznával. Ne, že by znal všechny, ale ona vyzařovala něco cizího.
Popošla kousek na stranu a čekala co se bude dít. Řidiči byli překvapení, no osoby vedle nich ani ne. 

Dveře bližší dodávky se rozlétly a muž, který vylezl ven nepůsobil moc nadšeně. Vzhledem připomínal nosorožce i to, jak se na ní s rychlostí rozběhl a z jeho nosu se vytvořil roh jí v tom jen utvrdilo.
"Sakra," vyštěkla naštvaně no, než stačila, jakkoliv zareagovat, něco jí strhlo na stranu. Zmateně se podívala kolem sebe, no jediné, co se kolem ní pohybovalo bylo rudé peříčko, které se vrátilo zpět k majiteli rudých křídel. Všimla si, že několik červených peří se muže snažilo také strhnout, no nebylo to možné. Na to peříčka nebyla dělaná, tohle byla těžká váha. A on sám se jen tak vyhnul vlně červených plamenů.

Schovala se za jedno stojící auto a podívala se směrem na druhou dodávku. Mladík byl sice rychlí, ale jeho peří až moc náchylné na oheň a dnes se tu sešli dva uživatelé ohnivého quirku. Lidé, kteří se vzpamatovali z otřesu, který zažili zbrzdění začali znova střílet. Když se na něj podívala znovu, vypadalo to, že už se s nimi nějakou dobu honil. Protože už pár škrábanců a snad i nějaký průstřel měl.
"Kde je ten bloňďák, když je ho třeba," zavrčela si pro sebe.

Muž to vzal přes stěnu budovy, kterou prošel, když jí Hero strhl bokem. Kolem se vznesl hustý oblak prachu. Usmála se.
Rychle si nasadila její černé rukavice a posunula výstupku na nich dopředu. Čímž je aktivovala.
Její dlaně začaly nabírat rychle teplotu, takže začali svítit modře. Neměla strach, že by se popálila, už tohle několikrát dělala. Dvěma volnými prsty, každé ruku ukázala na oblak prachu a nasměrovala ho k sobě. Chvíli na to se se v jejích dlaní začali tvořit krystaly. Každý měl jiný tvar, ale přesně to chtěla. Neměla moc času, protože muž vyšel dírou, kterou před chvílí udělal a opět mířil za ní.

Z dálky se ozývaly sirény, takže i policie konečně dorazila. Několik krystalů, co vytvořila nechala odrážet kulky a rozběhla se k jednomu z Villainů, kteří právě chtěli usmažit jejího kolegu. Neměla dost krystalů na to, aby je odzbrojila. Potřebovala větší oheň.
"Hej," zakřičela na něj a muž proti ní natáhl ruku. Z vrchu cosi zaslechla. Vypadalo to, že jí mladík, chtěl varovat. No momentálně tohle bylo to, co přesně chtěla. Oheň a za ní se objevil oblak prachu.

Plameny, klouzaly po lesklém povrchu krystalů, které se přitom stihly zformovat. Byly větší, než dosud použila. Světlo zhaslo a stačil jeden pohled na oba uživatele ohně a krystaly zareagovaly. Mladík jí v poslední chvíli stihl chytnout než jí ta horda masa, opět srazila. Tohle bylo snad poprvé, co takto improvizoval. Jeho rudá peříčka odzbrojila zbytek a Hana konečně mohla svoji pozornost upřít na posledního padoucha. Její krystaly se nedaly rozbít, pokud nebyly dělané, úplně narychlo. Krom toho jediný, kdo je mohl zničit byla ona.
Nechala ho, aby opět narazil ale tentokrát šel k zemi. Neprošel skrz. Uchechtla se. Stačilo jen pomyslet na to co mají krystaly udělat a on skončil zaklíněný. Tím mu znemožnila jakýkoliv další pohyb.

Oba je postavil na zem a koukal na mladou blondýnku, jak na zjevení. Ne že by tuhle situaci nějak nevyřešil, no pomoc se tu očividně hodila. Přišlo mu, že někdo tohle naplánoval na něj. Zadíval se na zaklíněného muže a pak se ještě jednou podíval na ni. Prohlížela si ho se zvláštním zájmem a pod jejími brýlemi si mohl všimnout jistého zvláštního bolestivého pohledu. Dotkla se brýlí a její oči přejížděli z leva doprava.
"Musíme je dostat z té dodávky," řekla pohotově a okamžitě se k jedné z nich rozběhla, snažila se jí otevřít dveře no marně.
"Vypadáš, jako by si tam někoho hledala." Nepochopil význam jejích slov. To, co řekla bylo v jejím rodném jazyce. Zmateně se na něj podívala a ušklíbla se.
"Jsou tam lidi," zavrčela tentokrát už ve správném jazyce a jeho pohled se upřel na dveře dodávky, které byly zaseklé. Sundal si sluchátka a přitiskl ucho ke dveřím a uslyšel nějaké hlasy a pláč. Pohotově koukl na dveře.
"Můžeš to nějak, no...  proříznout," otočil se na ni, přece jen její krystaly byly ostřejší než jeho peří.
"Je jich tam moc, někoho bych mohla zranit," odvětila mu nepříjemně, ale i když se snažila na něco přijít, nic jí v ten moment lepšího nenapadlo. Dveře těchto dodávek nebyly typické, byli až unikátně udělané. Což bylo dost podezřelé.
"Co to smrdí?" Hana se podívala na něj i ona, ale cosi zacítila a z pod dveří se začala linout bílá pára. Oba se nevěřícně podívali na vůz.
"Střechu!"
Jen, co se střecha oddělila od vozu linul se z vozidla zápach nějakého plynu. Naštěstí nikdo z dodávky nepřišel o život. Jen, co se totiž střecha oddělila, jeho peří vytáhla civilisty ven. Cítila jistou úlevu, když se na ně zběžně podívala, nikdo nebyl nějak vážně zraněný. Nebo spíš nikomu nic nechybělo, i když kdo ví, co by se stalo, kdyby ta dodávka dorazila tam kam měla.

"A to ten den tak hezky začal," zavrčela, když se posadila na obrubník. Policie se snažila uklidit davy lidí a vypadalo to, že se jim to snad i daří. Někdo jí poklepal na rameno a ona sebou cukla. 
"Potřebujete ošetřit." Vedle ní stála žena v bílém a měla lékárničku, chvíli na ni zmateně hleděla a ona jí ukázala na její ruce. Měla několik nehezkých šrámů a až teď si všimla průstřelu na ruce. Ani nepostřehla, že ji má. Podívala se skrz ni na mladého Pro a měla pocit, že ho to očividně nebaví. Jeho gesta a mimika naznačovaly to, že tohle vážně nerad dělá.
Sundala si zničenou rukavici a ruku natáhla k medičce. Rány jí přejela dezinfekcí, pak zvláštně chytla její ruku a její šrámy i průstřel zmizly. Léčitelské quirky ji vždy fascinovaly.

"Na někoho, kdo vypadá, že právě vyšel školu to ušlo." Jeho tón se nesl v lehce hravém tónu a Hana se ušklíbla.
"Na někoho, kdo se málem stal pečeným kuřetem to taky nebylo špatný." Na což jeho úsměv opadl a vystřídal ho dosti zmatený výraz. Postoj jejího těla, tón jejího hlasu. Vypadala jako by ji naštval a její výraz působil vražedně. Rozhodilo ho to. Takhle chvíli mlčky setrval, než se Hana usmála a poplácala po rameni. Trošku sebou cukl a usmál se taky.
"Měl ses vidět," řekla a projela si svoje vlasy a krapet nervózně si poškrábala zátylek. "Budou se mě na něco ptát?"
"Ty nejsi odtud, že děvče?" Zavrtěla hlavou a s šokem k němu zvedla hlavu. Děvče?
"Máš vůbec licenci, Kid," podíval se na ni podezíravě. Působila na něj, jako někdo, kdo nebyl tak úplně zkušený. Hana se zhluboka nadechla a přivřela oči. Měla mu chuť vrazit, ale nakonec sesbírala zbytek své sebekontroly a mile se na něj znovu usmála. Toto stvoření, bylo otravně sebevědomé.
"Pro Hero Deilephilia, věk 25 a pracuji v agentuře Best Jeanist. Popis práce momentálně tajný, na to chlapečku, nemáš prověrku," podala mu ruku, jeho brada sjela o kousek, níž a jeho šokovaný výraz zabodl do její ruky.

Nikdy se nezajímala o tom, jak to tu přesně chodí, ohledně sepisování výpovědi. Tohle dělal většinou Best Jeanist. U nich doma to fungovalo spíše tak, že jim tu zprávu sami sepsali a poslali. Nikdo se moc neptal, zda to tak skutečně bylo. Pravdivé musely být čísla zachráněných, zraněných a mrtvých. Též kolik z nich byli civilisté a kolik kriminálníků. Další podstatná věc, byla ta, zda je bylo nutné zabít, i když stačilo napsat, že někoho ohrožovali a dál je to nezajímalo.

Vrátila se do kavárny a podívala se na notebook, na kterém cosi blikalo. Nechala peníze na stole sebrala svoje věci a běžela, ještě za policistou. 
"Potřebuji jeho mobil."
"Ten vám nemůžeme dát," řekl s jistou arogancí a Hana se ušklíbla a vytočila jedno číslo z telefonu.
"Zdravím Tsunagu-san, potřebuji, aby si vysvětlil policistovi, že mobil, který potřebuji vzít zatčenému je předmět, který je důležitý v našem vyšetřováním," podala mobil strážníkovi, který se zarazil no nakonec si mobil vzal a zašel k nadřízenému. Jen, co zmizel si mobil bez svolení vzala.
"Tohle je porušení zákona, někdo by tě měl zatknout. Ale byla by tě škoda pro vězení," naklonil se nad její záda, když dřepěla u tašky, z které vytahovala mobil.
"Ty si ještě neodletěl? Nečeká tě doma nějaká tvá fanynka," ukázala prstem na pár děvčat stojící opodál aniž by se na něj či na ně otočila. Když se přece jen na něj podívala, pocítila zvláštní bodavý pocit uvnitř sebe až se křečovitě usmála. 
"Jsem Hawks. NO. 3. Hero, věk 23 a vedu Hawks agency ve městě Fukuoka," podal jí ruku, chtěl jí to oplatit, ona jen párkrát zmateně zamrkala a její obočí vyjelo o cosi výš a na rtech jí hrál pobavený výraz.
"Já si říkala, že tě odněkud znám. Reklama na voňavku, že," přijala jeho ruku a přitáhla si ho k sobě blíž a nahlas začichala. Hawks šokovaně ztuhnul. Skoro žádná z žen, které potkal při něm nejednala takto klidně a provokativně.

"Říkat vám, že si ten mobil můžete vzít je už zbytečné. Měla byste..."
"Já vím, omlouvám se ještě jsem si nezvykla na vaše standarty," skočila do řeči a pak se krapet zarazila. Náčelník se netvářil zrovna nadšeně, když to udělala a ona si to pozdě uvědomila. Podal jí její mobil a změřil si ji pohledem.
"Neznáme se?" Hana se zamyslela, její oči šmejdili po zemi, přemýšlela, zda se s ním už potkala.
"Ano. Už jsem tu byla, když jsem byla mladší. Pět nebo šest let pozpátku, měla jsem tu praxi. Sejmula jsem auto krystaly a All Might tam tenkrát zatáhl nějakého padoucha s kterým zrovna blok od nás bojoval, a já díky němu skončila v nemocnici."
"Hana, že ano?"
"Vy si pamatujete moje jméno." Tohle jí překvapilo, vlastně i snad potěšilo.
"Ano, kdo by si nepamatoval někoho, kdo pak v nemocnici odmítl pracovat pro Hero Public Safety Commission, když mu to nabídli." Při názvu této instituce její radostný obličej vystřídalo znechucení.  Ano, byla snad první, kdo je odmítl. Tohle byla jedna z prestižních věcí, které se každému nepodaří. Měla k této instituci už tenkrát jisté výhrady a také tu byli jisté důvody, proč to tenkrát odmítla.
Což Hawkse docela zaujalo, protože to vlastně znamenalo, že by byla jeho kolegyně.

Když přišla konečně do svého apartmánu skopla boty a švihla sebou na pohovku. Rukou si zakrývala oči a druhá jí visela dolů. Nervózně podupávala nohou, snažila se uklidnit, no moc jí to nešlo.
Vždy když si vzpomněla na Hero Public Safety Commission tak jí přišlo zle. Byli jak osina v zadku. Prudce se posadila a zašklebila se. Podezírala je z toho, že někdo od nich smazal dokument, který nahrála na síť úřadu, který se zabýval pohřešovanýma, aby pomohla jejímu příteli, kterého měla dost ráda. Nezasloužil si život, jaký měl, jen proto že se někde stala chyba. No potom, co se jí neozýval zhodnotila, že mu nikdo nepomohl a že je na ni pravděpodobně dost naštvaný, že zradila jeho důvěru.

Ani nevěděl, že jí zachránil před tím stát se Villain. V tom období se totiž spojila dohromady se svým biologickým otcem, Nikolausem Elsterem. Její otec, byl z dlouhé kriminálnické rodiny. Nebyla tu volba, že by si jejich potomci mohli vybrat, čím by chtěli být. Například se stát Pro Hero by byla urážka. Jenže její matka, která byla taky kriminální živel se šíleně zamilovala do jednoho muže, jenž opovrhoval lidmi jako ona. Lidmi s quirkem. Její schopnost byla manipulace s lidskou myslí, takže mu vnutila představu o tom, že je obyčejný člověk. Problém nastal, když se objevil její bývalý milenec, s kterým měla úlet a Hana byla na světě. Dokud nepoužívala svůj quirk, tak jejímu otci nevadila, ani její okatá motýlí křídla.

Vše se zvrtlo, když jí ve škole šikanovali, bylo jí devět a její schopnosti stále rostly. A když si na ní počkal její spolužák i s jeho kamarádem, kterému mohlo být snad pětkrát tolik, co jí. Věděla, že bude opravdu zle. Už jen jeho slizký pohled na ni a jeho ruce, které se jí začaly dotýkat. Tak moc se bála, že se její křídla změnila v krystaly a muže přibodly na protější plot. Její spolužák začal neskutečně ječet, čímž ji vystresoval ještě víc a když obranně zvedl ruce usekla mu je. 

Na konci té pochybné ulice tuhle situaci sledovala jedna stará žena, která policii vše popsala a Hana vyšla s tím, že je nezletilá a její quirk je ještě v rozvoji a v této situaci to byla přiměřená síla, protože muž i její spolužák měli quirk.
Jak se později dozvěděla, byla to její babička, která zjistila, že Hana patří do jejich rodiny, a tak ji začala sledovat. Krystaly a motýli křídla, byla znak této rodiny.
Takže jednu chvíli uvažovala o tom, že by se k němu přidala. Otec jí totiž naznačil, že by mohla. 
Nebavilo ji, jak ji tahali po různých internátech, kde se jí děti i dospělí báli. Též nesnášela dodržovat pořád nějaký řád a chodit na modlitby. Jako mladší byla tak otrávená z toho, že se s ní stal velký rebel. Takže, když mohla utíkala pryč a trénoval svá křídla a výrobu krystalů. Jediné, co na tom bylo pozitivní na těchto křesťanských internátech, byl sbor. To milovala. Vždy byla spokojená a krom toho její krystaly a její křídla byly při tom tak kouzelná. Vypadala jako víla.

Bohužel už tehdy to Collector zkoušel a její děda i její otec přišili o křídla. Tátova to přežila, to se však nedalo říct o dědečkových křídlech. Krom toho ho to při vyjmutí křídel zemřel a jejího otce to zlomilo. No najít je na černém trhu se mu je nedařilo. Také si byl vědom toho, že by Hanu nemusel ochránit. Takže babička navrhla plán. Stane se Pro Hero a díky praxím by se mohla dostat pryč ze země, kde by ji nenašel a také by ji tam mohli ochránit.
Tohle ovšem nevěděla a když poslal Hero Public Safety Commission k šípkům podepsala si pomyslný ortel smrti. Když se vrátila domů, byla otrávená z toho, že se jí neozývá její přítel Tenko, kterého se snažila zachránit. Jenže to nebyla jediná věc, která ji její návrat znechutil. Po oznámení, že odmítla pracovat v dané instituci nastala hádka u nich doma. Její babička, ji vyhodila a Hana přetrhala bez veškeré vazby s rodinou. 
Nesnášela přetvařování a když jí někdo něco tajil. 

A tak navrhla několik programů, aby mohla ukončit tyhle tajnosti. Bohužel musela chránit i samu sebe, a tak jí nezbylo než většinu programů prodat různým agenturám na vyšetřování. Protože v jejich rukách to bylo pořád lepší než v rukou kriminálníků. Věděla, že by to mohl někdo zneužít, kdyby je vydala veřejně a pro všechny.

Na jeden z programů byla docela i pyšná. Dokázal podle podobných rysů obličeje, přiřadit rodiče, což značně pomohlo, když našli pohřešované děti po několika letech. Mohli odebrat dna, ale neexistovala žádná databáze, ale fotek byla spousta. Krom toho program byl propojen světově a člověk by se divil, ale byl první svého druhu. Dokázal určit i jak dítě bude vypadat, když pak zestárne, což obohatila o zranění. Znamenalo to, že pokud se dítě se ztratilo například za požáru, byly tam různé simulace popálenin. Takže měly představu, jak by mohl hledaný vypadat. A vážně to fungovalo.

Byl to docela zajímavý program a krom toho si ho pro své účely upravila tak, že jí to našlo různé články, oficiální hlášení a vše, kde se dotyčný objevil nejen podle fotky, ale pak i podle přiřazeného jména. Také to dokázalo najít věci, které byly tajné, na což ji vždy upozornil program, když se potřeboval do něčeho dostat a nebylo to přístupné. Potřebovalo to její dozor a rozkódování. A to vždy nebylo úplně legální.
Což za cenu spravedlnosti, kterou uznávala, byla ochotna podstoupit.

Začala být opět aktivní Hero, když založila se svými novými přáteli tým na Silvestra po jejích 20. narozeninách. Neuvěřitelně rychle dokázali sbírat čísla zachráněných, spousta zahraničních i domácích úspěšně provedených misí zajistila ji a její skupině na prestižnosti, a tak se vyšplhali do nejvyššího žebříčku nejlepších Pro Hero v její zemi. Tohle u nich v tak krátké době nedokázal.
Půl roku po jejích 21. narozeninách ji představili na slavnosti uvedení nejvýše postavených Pro Hero v její zemi, jako NO.2 Hero, Krystal wings Hero: Deilephilia, quirk krystalová manipulace.
Už v té době si ji všimnul, a tak se stala po svých 23. narozeninách v únoru obětí Collectora, který jí ze zad vyřízl její křídla.

---> kapitola 2