Nevinná

Moc dobře víte, jak moc mám ráda Madaru, to bych nebyla já, aby něco
jako Madara x Reader nevytvořila!
Tentokrát, ale ne v Naruto universe.
Trošku prasečinek tam je, tak si je užijte.
Omluvte, když tak moje chybičky! :D

*Madara trošku elegán <3 *

Video Speed/digital Drawing: https://www.youtube.com/watch?v=nHlBj3cbD74


Sedíš na přednášce a rozhlížíš se po svých ne moc příjemných spolužácích. Nemáš je moc v lásce tak jako oni tebe.
Před rokem si se totiž rozešla se svým přítelem. A co si budeš namlouvat, nebyl to klidný rozchod. Kromě toho, že tě podváděl snad s každou tvojí kamarádkou, kterou si měla. Tak tě neskutečně ponížil na jedné z oslav, kterou pořádal jeden z kluků z vyššího ročníku. Šla jsi ho hledat, protože ti nebral telefon a neodpovídal na sms. Měl možná zpoždění.
Šla ses jednoduše ujistit, jestli mu nic není nebo jestli se mu něco nestalo, přece jen si ho měla ráda a bála ses o něj. Ale on...
Co on? Líbal se s nějakou blondýnkou, málem si to rozdávali na kulečníkovém stole. Ty si tam stála, jak opařená vodou a se slzami v očích. Nezmohla si se na nic. Jen si tiše vycouvala ze dveří, a když si chtěla odejít, kdo si zaječel tvoje jméno.
A on. Vyletěl z toho pokoje a začal se ti věnovat, jako by se nic nestalo. V ten moment si pocítila tu zradu a začala jsi po něm ječet a řvát. Stál tam, zprvu jen tiše a trochu zaraženě, ale když jsi mu dala možnost mluvit, začal se smát. Ten jeho odporný smích.
"Jsi jen malá nevinná holčička, v posteli je s tebou nuda." Jeho slova bolela a ne jen slova, ostatní se začali smát.
 "Jo, utíkej...Běž se vybrečet k mamince."

Zatřeseš se při vzpomínce na ten okamžik. Profesor zavolá tvé jméno a ty sebou trhneš, okamžitě se postavíš. Nemáš tušení, co po tobě chce.  Sklopíš zrak k poznámkám a čekáš, že tě snad někdo zachrání.
"Nudíte se," řekne pevným hlasem a ty jen zakýváš hlavou. Máš chuť odejít a jít se někam schovat.
Do třídy vstoupí mladý pohledný černovlasý muž. Sebevědomým krokem přistoupí k profesorovi a ty si ucítíš, jak se ti sevřel žaludek. Muž se představil profesorovi a ten vypadá nadšeně.
"Tak, představuji vám Uchihu Madaru. Je tu na praxi. Bude sem chodit na každou moji přednášku a pozorovat moje přednesy." Ty jsi profesora ani moc neposlouchala, pohlédla jsi totiž tomu záhadnému muži do jeho černých očí a úplně si se ztratila. V hlavě se ti ozívá něco varovného. Když si uvědomíš, že až hypnoticky na sebe hledíte, posadíš se a jen nepřítomně čekáš, až skončí hodina.

Sedíš zrovna v kampusu, když ho znova zahlédneš. Tváří se dost nepřístupně, je chladný a drží se od všech odstup. A i přesto na sebe přitahuje dost pozornosti, hlavně dívčí pozornosti. I ty se jedna z nich, i když to nedáváš tolik znát.
Otráveně pohlédneš do svých skript. Dějiny umění. Nic moc.
Proč by si z něj měla být tak mimo, jako ostatní. Vždyť bude stejný jako všichni chlapi, kteří jsou v dohledu. Ale přesto všechno, co tvá mysl vymyslí, jsi jím očarovaná.
Ani se neuvědomíš, že díky tomu, že si od něj odvrátila zrak, si na sebe zas přitáhla jeho pozornost. Kdyby do tebe nevrazily dvě tvé spolužačky ani by sis toho nevšimla. Opírá se o sloup a nespouští z tebe své obsidiánové oči.
"Co je," zavrčíš a on se až neochotně k tobě vydá. Zajímá se?

Má na sobě černé rifle, černou košili s dlouhým rukávem a modrou vestu a kravatu. Dřepne si a pomůže ti sesbírat všechny tvoje listy ze skript. Neochotně mu poděkuješ a snažíš se tvářit vděčně... a nezaujatě. Ale on ví své.
Otočíš se a co nejklidněji a nejrychleji se snažíš zmizet z jeho dohledu. Když se ti to podaří, už utíkáš. Opřeš se o kamennou stěnu katedry a rozdýcháváš ten zvláštní pocit, který cítíš.
Pořád nechápeš, proč ti pomohl. O jeho slitování si vážně nestála. Nejsem přece chudinka.

Od té doby se mu snažíš vyhýbat a daří se ti to. Jen ho vídáš na přednáškách, při kterých se snažíš na něj nemyslet. Ale tím že se na něj snažíš nemyslet tak díky tomu na něj myslíš celé dny a dostal se ti nejen pod kůži, ale už i do tvých snů. A ty moc dobře víš, že ty sny nejsou, ale vůbec nejsou nevinné. Vnitřně toužíš po jeho dotecích a polibcích, které bys cítila na své kůži.
To jak tě při přednáškách pozoruje, tě dohání k šílenství. Jeho pohled je dost pronikavý, abys ho mohla jen tak ignorovat. Připadáš si jako štvaná zvěř, kterou tento lovec loví. A ty si uvědomuješ, že je v tom dost dobrý.
Zrudneš a přitiskne k sobě svá stehna. Zhluboka se nadechneš a snažíš se uklidnit. Nevíš jak, ale jakoby snad věděl, o čem přemýšlíš a tajemně se usměje.
Studem sklopíš zrak k zemi. Vážně nejsi nevinná.

Přednáška skončí a ty ho ještě jednou zahlédneš při odchodu z auly. Jedna z tvých spolužaček mu dává lístek. Ty moc dobře víš, jaký je to lístek a co na něm stojí. Taky jsi ho dostala, ovšem od jednoho mouly z nižšího ročníku. Myslí si, že tě dostane do postele a pak bude machrovat, jak ohnul čtvrťačku. V hlavě to zamítneš, nikam nepůjdu.

Když však přijde večer tak dost znejistíš. Chceš tam.
Oblékneš si ty nejhezčí černé šaty, které najdeš ve skříni. Změnila si prostě názor. Ženy jsou v tom velice dobré.
Dorazíš na party a všichni na tebe zůstávají hledět. Toto nečekali. Opět vidíš svého bývalého, jak se s někým líbá. A v tobě se ozve ten hořká chuť podrazu. Myslela jsi, že už si na něj dočista zapomněla, když se objevil ON.
Povzdechneš si a nejdeš první volnou láhev alkoholu. Nejsi moc zvyklá pít a tak alkohol udělá své.
Cítíš se jinak, tak uvolněně... Bez zábran.

Ten ňouma, co tě sem pozval, tě našel a ne moc hezky začal využívat tvé opilosti. Vnucuje se a ty cítíš, že ti to je dost nepříjemné. Tiskne se k tobě a tvoje mysl křičí. Za tímto není dobrý úmysl, i když jsi to věděla hned od začátku.
Zvedneš se z pohovky a snažíš se ho zbavit. Marně.
Odstrčíš ho od sebe, ale on se nechce vzdát. Znovu tě chytne za ruku a přitáhne si tě. Snažíš se mu vykroutit. Podařilo se. Nešťastně zavrávoráš a skončíš v něčí náruči. Jeho ruce si tě pevně přitahují k sobě a tím mladému hochovi ukazuje, že tě má nechat být.
Zvedneš hlavu a... Je to ON.

Ten, kvůli, kterému si sem přišla, ale nemohla jsi ho tu najít. Nakonec přece jen dorazil. A docela vhod. Cítíš, jak se ti podlamují kolena, víš že máš dost. Nutně potřebuješ do své postele, protože už ztrácíš vědomí.
"Kde bydlíš," uslyšíš jeho přísný tón v hlase, ale je ti to jedno. On se zlobí? Proč se vlastně zlobí? Protože si se opila? Nebo že tě viděl s někým jiným?
Neodpovídáš a upadáš do říše snů. Jsi vážně moc unavená.
To si se předvedla.

Probudíš se. Cizí byt, cizí postel a nikde nikdo. Vyděšeně se snažíš cokoliv poznat a vzpomenout si, kde si. Marně. Slunce je vysoko a ty víš, že je dost hodin. Aspoň něco víš.
Opatrně vyjdeš z pokoje, aniž bys věděla, co máš na sobě. Před tebou je rozlehlý obývací pokoj s kuchyní. Sedí tam.

Sedí na pohovce zády k tobě a něco si čte. Nejistě přejdeš k pohovce a mlčíš.
"Už si vzhůru," řekne klidně a postaví se, "Něco k jídlu?"
Ale ty stále mlčíš a trochu užasle na něj hledíš. Nevěříš, že si u něj v bytě. Hlavně by tě zajímalo, jak ses do jeho bytu dostala.
Až teď ti dojde, že nemáš na sobě ty své černé šaty, ale jeho jen jeho triko a své spodní prádlo.  Hlavou se ti honí spousta otázek, ale ty nemáš ani na jednu odpověď. A to se ti vůbec nelíbí.

"Takže se mnou nemluvíš," postaví před tebe hrnek čaje.
"Mluvím," řekneš skoro neslyšně a on se usměje.
"Nevypadáš na to, že tě baví party plné alkoholu a přece si tam šla? To mě dost... Překvapilo. Cos tam prosím tě dělala?" Jeho tón hlasu je tak zvláštní. Ty jen však pokrčíš rameny.
"Nevím, asi jsem chtěla změnu," utrousíš suše.
"Jsi tak obyčejná," řekne až provokativně a ty se na něj ušklíbne. To nebylo hezké. Co on ví o tom, jaké je to být v tvé kůži. On pan dokonalý, který vždy určitě dostane, co chce.
Ale co on vlastně chce? 

Celou dobu jen sedí naproti v křesle a pozoruje, jak upíjíš čaj a jíš tousty, které ti připravil. Začíná ti to vadit, jakoby snad do toho jídla něco dal. Ne. On nepotřebuji, aby tě něčím takovým omámil. On sám je ta omamná látka, kterou potřebuješ. Jeho pohled, jeho ruce, jeho tělo...
Konečně dojíš. Poděkuješ, zvedneš se a jdeš se převléct zpět do šatů, abys mohla jít na svůj byt. Když si převlékáš přes hlavu jeho triko ani nevíš, jak, ale ležíš čelem k němu na jeho posteli a on se nad tebou tyčí, jak nějaká skála.
"Jak dlouho budeš předstírat, že tě nezajímám?" Zmateně na něj hledíš, moc dobře se ti neuvažuje. Tato pozice je velice nepříjemná... Nebo možná... až moc příjemná. 
Pousměješ se a nevinně na něj pohlédneš. Nevíš, kde se to v tobě vzalo, ale právě teď si chceš hrát. Moc hrát.

"Takže si budeme hrát?" Zazní jeho otázka a tobě je jasné, že nikam dnes nepůjdeš. Konečně ucítíš jeho rty na svém krku, to jsi chtěla. Jeho pozornost. Ze začátku to byly jen jemné dotyky a polibky jen na krku a tvém hrudníku, ale teď. Dychtivě se líbáte, ani jeden nechce skončit. Po chvíli už jste oba nazí a svá těla máte propletená. Společně si užíváte doteky a polibky toho druhého.
Každý jeho dotyk je jako rozehřátý kov, který tvou kůži pálí a tvé nitro, křičí rozkoší. Tak moc si po tom toužila, až se tvůj malý nevinný sen stal skutečností.

Spokojeně mu ležíš opřená o hruď a už přemýšlíš, jak se budou všichni po víkendu tvářit, až s ním přijdeš ruku v ruce do školy, protože víš, že tě samotnou nikam nepustí.
Vážně už nejsi tak nevinná, jak jsi byla.

Komentáře

  1. Nádherne napsáno a to nejsem fanynka Madary. Možná je to tím že si člověk nemusí představovat jeho, když je to psáno v Ich formě hrdinky, ale rozhodně nelituju, že jsem článek rozklikla, vlastně myslím, že i když je to on tak mi to nevadí. To je přesně to, co dělá dobrého autora autorem. Dokáže i z postav, které občas nemáme rádi, udělat něco zajímavého.
    Smekám

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já vím, že nejsi fanynka Madary, ale jsem velmi potěšena, že si to přečetla... :) Už si mi tu chyběla, aspoň někdo tohle zapadlé místo navštívil... :3
      Děkuji ti za krásný komentář! :3

      Vymazat
  2. Souhlasím, bylo to úžasné, jenom mě docela zajímá, jak si na tohle přišla...(Nic proti tomu nemám, jen jsem zvědavá)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak jako přišla? Pokud se jedná o styl psaní reader x (nějaká známá postava) prvně jsem to snad viděla u Farah, kterou strašně zbožňuji, škoda, že poslední dobou už nepíše... A dost se mi tento styl psaní líbí... :)
      A pokud se jedná o nápad, hele tak to fakt nevím, ono to přišlo samo, když mám chuť psát tak píšu, a tohle byla původně psaná povídka ještě ve škole, kdy jsem se nudila... Poznáš to, volné chvíle v ostatních předmětech před maturiou a ty, ty profesory poslouchat prostě nechceš a děláš jiné věci... :D musela jsem se nějak odreagovat a říkala jsme si, že jsem dlouho nic nenapsala, tak jsem si do sešitku, rozepsala tutu povídku, ono to přišlo samo... :)

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji, že jste okomentovali tento příspěvek! :)