neděle 19. února 2017

Příběh jedné Uchihy - Kap. 3

Už jsem tu zas, konečně! :D Přinutila jsem se dopsat tento díl...
Vím, že je to dlouhááááá..... doba, ale tak moc věcí do školy a já prostě nestíhám. :/
No jo třeťák na střední pedagogické škole je dost hardcore, každý chce něco... FURT... -.-
Hlavně, že nás v prváku učili, že každý musí mít svůj volný čas, kdy si udělá to svoje... -.- 
Občas si prostě dosti protiřečí, ale myslím, že to asi všude! :D

*To je epik obrázek :3*

Vážně nesnášela dny, kdy jí lezl na nervy. Měla vždy chuť něco rozbít nebo ho rovnou poslat zpět do Uchiha-klanu. Ovšem nikdy neuvažovala nad tím ho udat a  tím ho mít z krku.
"Pochybuji, že jsi Senju," zhodnotil Madara a Han se na něj otočila. Trochu se zarazila. Ona není Senju? Lehce se pousmála, přišlo jí to vtipné. Přece jen tu žila, co si pamatovala.
"Jistě," řekla trochu ironicky a v klidu dál umývala nádobí. Přesněji se snažila vypadat v klidu, od rána se furt na něco vyptával, měla pocit, jakoby zkoušel její trpělivost.
"Možná Sarotubi nebo že by..."
"Už dost! Žiji tady od dětství, vychovávali mě Senju, takže jsem z tohoto klanu!"
Bylo toho na ni už moc, vybuchla. Práskla s hrnky  a vyběhla na zahradu, zahradou vedla cesta do lesa. V celku jí bylo jedno kam běží, ale chtěla klid.

Díky němu si vzpomněla, jak velice nepříjemné dětství měla. Pro malé dítě,  které přišlo o všechno to nebylo nic příjemného. Nějakou dobu sice žila s chlapci, ale jen jak to bylo možné tak šla zpět sem. Jejich otec jí moc nevěřil, nepovažoval ji za Senju. Velkou nevýhodou bylo to, že nedokázala projevit talent na nic, takže pro ně byla velice neužitečná. Proto se tu starala o zvířata a sbírala byliny pro léčitele z vesnice. Talent na iluze a na boj projevila až jí bylo asi tak deset let. Šlo jí to, ale aby mohla do válek musela by umět víc a chlapci jí nemohli učit, když tam pak chodili s otcem.

Občas si uvědomoval, že to přehnal, ale aby se jí omluvil... To jeho hrdost nedovolovala. Takže většinou se omluvil tak, že když se vrátila sedl si vedle ní a mlčky pozoroval to, co asi ona.
Za ten měsíc musel uznat, že ho docela zaujala, její schopnost a její osobnost ho určitým způsobem lákala. Chtěl prostě zjistit, co všechno snese a taky co se stane, když se ta malá Senju neovládne a bude ho chtít udeřit.

Večer se vrátila s neutrálním výrazem a posadila se na schody. Čekala až přijde a posadí se za ní, netrvalo to dlouho.
"Nad čím přemýšlím," zeptal se po chvíli ticha.
"Přemýšlím, kdy se tě zbavím. Došla jsem k závěru, že dřív než v zimě to nepůjde. Přes zimu jsou Senju méně aktivní." Madara se na ni zhrozeně podíval, věděl, že je to logické odejít v zimě, ale ta představa, že tu s ní bude ještě necelých osm měsíců...

Netrvalo to zas tak dlouho, za chvíli se listy stromů barvily do červených a žlutých barev. Podzim, za tu dobu vlastně nic moc o ní nezjistil, jen to, že ji ve vesnici moc nemusí a že si na ni někteří vybíjejí zlost. Ne jednou totiž přišla domů zmlácená, ale nikdy mu nic o tom neřekla.

Konečně se mohl hýbat, i když ho to občas zabolelo a tak začal trénovat, nechtěl nic nechat náhodě. Někdy mu chyběl protivník. Osoba s kterou by mohl trénovat. Bratr byl míle daleko a jediný, kdo tu byl, byla...
"Han?"
"Ne!"
"Css..." utrousil Madara, ale nevzdal to. Chtěl protivníka a ať už se to Han líbilo nebo ne, trénovat s ním prostě bude.
Udělala jen pár kroků směrem ke vchodu do domu, když v tom tak tak uhnula jeho pěsti. Automaticky vykopla nohu a těsně před svým obličejem ji Madara chytl.
"To ušlo," pustil ji nohu a Han se narovnala, zhluboka se nadechla a otočila se k němu zády. Znova to zkusil, tentokrát ji, ale nenechal. Han se zdárně jeho ranám vyhýbala, až se mu nakonec podařilo ji praštit. Tvrdě dopadla na zem a chytla se za temeno hlavy. Bouchla se o schody.
"Debile," přecedila skrz zuby. Neochotně se zvedla a postavila se do bojové pozice. Tohle bylo na ni moc. Tentokrát si dávala větší pozor a rány Madarovi s radostí vracela. vlastně jí to po chvilce začalo bavit a na její tváři se objevil úsměv.

Ležela na zádech a těžce oddechovala, všechno jí bolelo. Věděla, že si odnese několik modřin, ale z nějakého nepochopitelného důvodu jí to nevadilo. Dokonce se cítila dobře, víc než dobře. Takto si dlouho nezatrénovala. Boj s Tobiramou nebo s Hashiramou nebyl ani boj. Šetřili ji, ale on ne. Nebylo to až tak drastické, ale ne ani tak lehké.
"Dobrý?"
"Jo v pohodě," řekla a začala se smát, Madara jí podal ruku a zvedl ji na nohy. Hanare se oprášila a chytla Madaru za ruku.
"Já chci pokračovat." Madara se uchechtl.

Dívala se na dřevění strop a přes okno žhnul měsíc a nádherně svítili hvězdy. Normálně by při úplňku spala jako zabitá, ale po dnešku se jí ani nechtělo. Podívala se na  Madaru. Taky nespal.
"Nad čím přemýšlíš?" Jeho hluboký hlas se pronesl tmou.
"Proč bych nemohla být Senju?" Její modré oči ho protínali skrz na skrz.
"Nejsi jako ostatní, znám pár cvoků, co by se paktovali s Uchihy, ale ty mi k nim prostě nesedíš." Na chvíli se odmlčel.
"A ty tvoje techniky... To není normální u Senju klanu, Han. Nikdy jsem nic takového neviděl."
"Hm..." ozvalo se jen její zabručení.
"Neber to zle, jen..."
"Jsem divná a všichni kolem mě mi hází klacky pod nohy," zavrčela.
"Kdo to má v této době lehký?"
"Chlap," řekla jednoduše a Madara se posadil a podíval se na ni. Chtěl jí na to něco říct, ale nakonec zmlkl.

Měla v tom pravdu, pokud žena neměla nadání k bojí byla klanu neužitečná. Pak pracovaly jako léčitelky nebo jako pekařky. Byla pro klan méně cenná a jediné, co se od ní očekávalo bylo to, že jí provdají a ona zplodí další bojovníky, aby mohly nosit čest jejich klanu. Některé se měli dobře a s manželi vycházeli po čase, ale některé trpěli. Dokonce to někdy končilo smrtí. Několikrát se s tím už setkala. Žena se zamilovala do někoho jiného a když ji provdaly za jiného po několik dnech spáchala sebevraždu.

"Až na to, že může umřít ve válce, " dodala po chvíli ticha a Madara se usmál. To byla pravda. Madara si vzal polštář a deku a přenesl ji blíž k Han. Ta ho jen se zájmem pozorovala. Lehl si a otočil se na bok. Pozoroval ji. Han zrudla.
"Co je?"
"Nic, co by bylo."
"Si děsivější než obvykle," utrousila a za muchlala se do peřin. Madara odkryl peřinu z jejího obličeje a naklonil se nad ni. V ten moment ho praštila do nosu a on se začal smát. Její reakci čekal, ale i tak mu ho to překvapilo.
"To jsi dostal úpal či co," posadila se a naštvaně se dívala na Madaru, který ležel na zemi a ještě se snažil popadnout dech.
"Hm..." Tón jeho hlasu byl až... Rychle si popravila ramínko trička a povzdechla si.
"Puberťáku..." Otočila se k němu zády a snažila se usnout.


2 komentáře:

  1. No, chvíľu mi trvalo si na to všetko spomenúť, keďže tu dlho nič nepribudlo.
    Inak, pekná kapitola. Madara s Han sa pomaly zbližujú, no som zvedavá, či im to niekto alebo nejaká situácia neskomplikuje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo měla jsem dlouhou pauzu no... :/
      Děkuji, no jo už tam musím dávat takové ty jejich "hrátky"... Hm... komplikující situace, však se těš to ještě bude... :)
      Jinak děkuji za komentář... :)

      Vymazat

Děkuji, že jste okomentovali tento příspěvek! :)