neděle 17. dubna 2016

Druhá půlka srdce


Prý si ten obrázek říkal o to, aby se na něj napsala povídka.
Tak jsem na přání Farah a na *kašel* přání *kašel* Petriky doopravdy něco sepsala.
Takže je to vlastně více pro Petriku, když jsem ten obrázek kreslila, tak jsem si říkala, že bych na pár Akashi x Petra (Petrika) doopravdy něco napsala.
Takže doufám, že to nebude až zas takový shit. Doufám, že jsem Petru nezmrvila a taky, že se to Petrice bude líbit a taky Farah, když mě k tomu "dokopala".
P.S. Strašně se bojím, co na to řeknete. 
Víte, jako Kazemai je strašně občas líná si něco o dané slečně/postavě něco zjistit. A neumí psát povídky na Akashiho... :D 
No tak tady to je.
Hlavně mě prosím neukamenujte.



Od doby, co odjel si poslali spoustu emailů a  přesto na tu textovku nemohla zapomenout.
Promiň, že jsem nepřišel na letiště, když si odlétala, ale nehodlám se s tebou loučit. Právě sedím v letadle za pár hodin přistanu tam, kde si právě ty. Počkej tam na mě.
Tenkrát měla pocit, jako by se jí to zdálo, nemohla uvěřit, že na jejím mobilu se jí to vážně objevilo. Překvapilo jí to, potěšilo. V tu chvíli ucítila, jak jí v břiše šimrají motýlci a celé její tělo, jako by bylo z želatiny. Cítila se tak slabě a přitom tak příjemně.

Převalila se v posteli a podívala se na svůj budík. Usmála se v tuhle dobu jí většinou poslal email, vždy měla radost. Připadala si, jako dítě, které má dostat vánoční dárek. Rychle si sedla k notebooku a klikla na svůj email. Jako na zavolanou. Červené kolečko s jedničkou jasně oznamovalo, že má novou zprávu. Věděla přesně od koho je.

Každé slovo emailu hltala, nikdy si to neuvědomila až teď, když si s ním dopisovala. Měl až moc dobře vyjadřovací schopnosti a něco od něj číst byla přímo poezie. Pečlivost a dobrá volba slov. Čím víc si psali, tím víc měla pocit, že ho zná lépe a lépe. Nebo si to aspoň myslela.

Konec emailu ji však zarazil. Brzy se uvidíme. Věděla, že Akashi nikdy nic takového nenapsal a vždy všechno bylo s rozmyslem. Takže to muselo znamenat jediné on přijede k ní. Do její malého státu, na Slovensko. Díky škole teď měla v pronájmu byt spolu s dvěma spolubydlícíma. Musela si pronajmout byt, neboť dojíždějí se prodražilo.

Pořád dokola četla poslední slova emailu a nevěřícně kroutila hlavou. Nevěděla jestli má být ráda nebo vyšilovat, že přijede znova za ní. Když za ní tenkrát doletěl, byla ještě u svých rodičů. Takže věděl, kde bydlí. Tedy, kde bydlela. Ještě několikrát si zprávu přečetla a klikla na tlačítko odpověď.
Musela mu nějak zdělit, že už u svých rodičů nebydlí a že její přechodné bydliště je teď jinde.
V hlavě se jí rojila spousta otázek. Pochopila jsem to dobře? Co když je to jen nějaké zdvořilostní fráze? Co když to myslel úplně jinak?
Nechtěla udělat chybu a už vůbec se nechtěla před ním ztrapnit. Zvedla se ze židle otevřela okno a zhluboka se nadechla.

Musela to nějak dobře podat, aby to vyznělo tak, aby z toho pak vyšla bez úhony. Nakonec se nad svým výtvorem spokojeně usmála a dala odeslat. Sice jí neopouštěl ten zvláštní pocit radosti a obav, ale co mohla dělat. Vždyť to bylo jasně napsané. Brzy se uvidíme.
Postavila si vodu na čaj a posadila se ke stolu. I teď jí to nedalo, hlavou se jí začalo honit další sprška otázek.
Kde vlastně bude přespávat? Neměla bych mu nabídnout, aby přespal tu? I když Akashi je zvyklý na luxus. Rozhlédla se po jejich bytě. Byl uklizený a útulný. Na to že tu žily tři, tak pořádek se jim zatím dařil udržet.
Co tu s ním budu dělat? Minule jsem mu ukazovala naše malé vesničky a větší města. Takže prohlídka Bratislavy. 

Opět otevřela svůj email, bála se, ale strach rázem zmizel. Akashi se o rozhodl dojet zrovna ten týden, co měly prodloužený víkend. Poděkoval za to, že mu napsala, že má přechodné bydliště jinde. Když to tak pročítala na tváři se jí objevil úsměv jako už dlouho ne. Prvotní strach se změnil na velkou radost. Už teď pociťovala ten jeho pronikavý pohled a tu jeho vůni. Pevně si skousla svůj spodní ret.
Nemysli na nic nevhodného!

Nechápala jak ten týden uběhl a už se blížil páteční večer, kdy měl dorazit právě onen mladík, který ji nedal spát. Hlavně poslední noci. Možná to způsobilo to, že o něm moc přemýšlela a tak se ji vloudil do jejich snů. Psaní je vždy něco jiného než, když se s člověk setká na živo. A taky to vážně byla nějaké doba, co se neviděla. Neměla moc ponětí, co má udělat. Na obejmutí asi moc není. Prolítlo jí hlavou, když její autobus zastavil na letišti.

Netrpělivě čekala u sloupy v budově, přesně u toho, kde na něj čekala minule. Když v davu lidí zahlédla tu jeho nádhernou červenou barvu vlasů něco v jejím nitru se sevřelo. Nebyl to zlý pocit ba naopak. Byl příjemný a hřejivý. Jak se dav lidí rozprchával uviděla, že zas telefonuje. No jeho přísný výraz nasvědčoval tomu, že nevede zrovna příjemný rozhovor.

Nevěděla, kde se to v ní vzalo, ale najednou ji přepadly obavy. To, co se jí z čista jasna přehrávalo v její hlavě nedávalo smysl. Budu se mu líbit? Co když se před ním ztrapním? Co když něco pokazím? Co když... Petra se ztratila ve svých myšlenkách  a ani si nevšimla, že Akashi stojí kousek od ní a zamyšleně si ji prohlíží. Nechtěl ji nějak vyděsit a tak si jen odkašlal.  Petra se na něj otočila.
"Ahoj," vykoktala trochu nesměle. Ani si neuvědomila, že se bude takto cítit, když se s ním osobně setká.
"Ahoj," usmál se na ni. Petra se zarazila, věděla, že poslední dobou se jí otevřel, ale on se usmíval.
"Jsi v pořádku? Chováš se zvláštně," optal se starostlivě a přitom z ní nespouštěl oči.
"Jsem v pořádku, jen je to nějaká doba, co jsem tě viděla." Pokusila se o úsměv.

"Jak dlouho tu budeš," zeptala se když nastoupili do taxíku. Ptala se ho už před tím no neodpověděl jí. Akashi se zamračil.
"Nekažme si to. Přijel jsem za tebou a nejraději bych se neloučil vůbec." Něco jí napovídalo, že ten telefonát souvisí s tím, proč jí neodepsal na to jak dlouho tu bude.
"No a co budeme dělat? Nebo nemáš nic v plánu?" Akashi se na ni podíval.
"Ne, nic nemám v plánu. Takže dnešní večer můžeš vymyslet cokoliv, ale zítra mám plán. Takže doufám, že nemáš nic v plánu ty?" Jeho otázka ji pobavila, nic si neplánovala neboť věděla, že bude s ním. A tak všechno co jí navrhly její spolubydlící odmítla s tím, že už něco má. Ovšem nakonec po dlouhém odmítáním, jim to nedalo a zjistili, že sem přijede její přítel. Tedy nevěděla, jestli se má dá říkat přítel. Hlavně z důvodu té dálky.

Oba dva se bály, že jeden z nich si najde někoho jiného a zůstane s ním, jen kvůli tomu, že je blízko. Ta představa se jim hnusila. Petra sjela očima k jeho ruce, tak moc ji chtěla uchopit. Akashi se pousmál a chytl ji za ruku. Rukou si zakryla svůj rudý obličej, právě byla chycena při činu. On však vypadal nad míru spokojeně.

Taxík zastavil před hotelem a oba dva vystoupili. Až teď si všimla Petra, že jí je ulice známá. Kousek od tohoto hotelu byl její byt.
"To není náhoda, že?" Akashi se na ni otočil a jen jediný pohled a bylo jí jasné, že to není náhoda. Ten člověk ji překvapoval stále víc a víc.
"Ráda bych ti ukázala můj... Tedy můj a mých spolubydlících byt," řekla mile a Akashi si vybalil pár věcí z jeho kufru.
"Dobrá."
"Vím, bude to nic moc, ale je to "moje", takže..." Akashi k ní přistoupil, vzal její obličej do dlaní a políbil ji. Nebylo to jako tenkrát na chodbě, tohle bylo jiné. Opět cítila tu chemii mezi nimi.
"V klidu, si víc vyplašená než když si mi ukazovala, kde žiješ," řekl  klidně a Petra z něj nespouštěla oči. Pořád měla svůj zrak rozostřený z těch příjemných pocitů, co se v ní hromadili.

"Tak tady přežívám," pokusila se zavtipkovat a rukou ukázala ať vejde dál. Akashi klidně vstoupil do chodby spíš předsíňky, kde byl botník a věšáky na odkládání bund.
"Dáš si něco," zeptala, přece jen let byl dlouhý a únavný.
"No, vodu pokud mohu," odpověděl opět se choval tak zdvořile, nebylo to z důvodu, že se s Petrou neviděli nějakou dobu, ale spíš z toho, že byl v cizím bytě, kde věděl, že není tak úplně sama. Následoval ji až do kuchyně, kde u stolu seděla brunetka s vlasy až skoro po zadek. Měla na sobě flanelové pyžamo a pročítala si nějakou knihu a u toho opíjela čaj. Když uslyšela, že někdo vstoupil do místnosti, otočila se a trošku zmateně na ty dva hleděla.
"Ou, zapomněla jsem že dnes má přijet ten tvůj. Promiň. Měla jsem jet na víkend k našim, ale nějak jeli."
"To je v pohodě Luci," řekla pobaveně Petra a podívala se na Akashiho, který ničemu nerozuměl.
"Toto je Lucka, Luci toto je Akashi," představila ty dva, když uslyšela že Patra mluvila anglicky došlo jí, že též bude muset. Mladý pán asi slovensky neuměl.

"Co hodláte dělat, jestli chcete zdejchnu se do pokoje," řekla Lucka a zkoumavě si prohlížela Akashiho. Jeho pohled ji děsil, nechápala, jak mu klidně Patra hleděla do jeho očí.  Na ni byl jeho pohled příliš pronikavý a chladný.
"No nic, mizím se zachumlat do své postele a číst tuhle velmi zajímavou knihu," řekla trošku ironicky a odešla pryč.

Nevěděla, co má narychlo naplánovat, Neboť byl večer byla blbost jít někam ven a k tomu se ji nikam nechtělo. Rozhodla se tedy pro lehčí variantu. Pukance a film. Nevěděla, který ovšem vybrat. Podívala se na seznam, který tu měla a pak se podívala na Akashiho.
"Řekni nějak číslo?" Akashi se na ni trochu zmateně podíval.
"45," řekl klidně a ona sjela prstem po seznamu.
"Červená karkulka. Hm... Tak fajn, trošku našich "tradičních" pohádek," řekla si spíš pro sebe. Zavedla Akashiho do pokoje a nachystala notebook, ne že by tu neměly televizi, ale Lucka byla občas dost zvědavá, takže by se občas šla na ně podívat. Chtěla si jednoduše ukrást společné samotné chvíle s ním.

Čas docela letěl ani nevěděla, kdy při filmu usnula, no když se snažila otočit na druhý bok nešlo to. Byla uvězněná v něčí náruči. Zdá se mi to? Určitě se mi to zdá...
Akashi si ji k sobě přitáhl blíž a ona ucítila jak její tvář červená. Cítila jeho vypracovanou hruď, jeho tělo jak se k ní tiskne a ta vůně. Ještě před chvíli by chtěla vstát, ale teď... Ne, chtěla si ten pocit, to teplo, co nejvíc užít. To nekonečné čekání, kdy ho zase uvidí bylo k nevydržení a proto si přála, aby tato chvíle trvala hodně, hodně dlouho.

Políbil jí do vlasů a Petra opět otevřela oči, otočila se k němu a usmála se. Též se usmál, ale jeho oči... Něco bylo špatně. Nemusel jí nic říct, aby pochopila. Bude muset letět zpět, Svou hlavu opřela o jeho hruď a opět vdechla tu jeho nádhernou vůni.
"Promiň, ale otec na poslední chvíli něco domluvil a já tam nesmím chybět," řekl opatrně.
"Kdy letíš?" Nechtěla se mu podívat do očí. Přemýšlela o tom, jestli to vlastně mělo smysl sem letět. Přece jen, kdyby tam zůstal a přijel jindy, netrvalo by to tak krátký čas.
"Ve dvě." Jeho hlas byl tak tichý ani on nechtěl letět domů. Jeho ruka spočinula na jejích zádech a přitiskl si ji k sobě ještě blíž.

Bylo jim jedno, že nesnídali, neobědvali... Vůbec jim to nevadilo, úžívali si tu společnou chvíli. Ten večer, kdy Petra usnula, přemýšlel, že by šel do hotelu, ale když ji ta viděl... Nemohl, měli tak málo času. Lehl si vedle ní a chvíli pozoroval, jak klidně spí. Jemně si ji k sobě přitáhl a ona jen jemně zamrčela, ale v klidu spala dál.

Opět letiště, opět ten samý sloup a opět ten samý randál všude kolem. Mrzutě se podíval na hodiny. Letadlo mělo hodinu zpoždění, čím déle tam čekal tím víc byl nesvůj. Nevadilo mu, že s Petrou bude delší dobu, ale to že jejich loučení oddaluje a tím víc se mu od ní nechce. Dočkal se...
Ten sloup byl přece k něčemu dobrý. Nikdy by to asi neudělal, ale teď mu to bylo jedno. Jemně ji přitlačil k sloupu a vpil se do jejích měkkých rtů.
"Tohle je pro tebe," podal jí malou krabičku s mašličkou navrchu. Petra jej vzala do ruky a otevřela jí. Pevně ji sevřela.

Sledovala u velkého okna, jak se jeho letadlo vzneslo a ona pevně sevřela svůj nový přívěšek, který jí zdobil její krk. Přesně věděla, kde je její druhá půlka "srdce".

11 komentářů:

  1. V prvom rade by som sa ti chcela poďakovať. Za ten čas, ochotu a hlavne chuť písať niečo na narcistickú Petriku :D Na intráku mi vypadol aj internet, čiže dnes je všetko proti mne :D
    Poviedka bola strašne milá. Táka príjemná, ale teraz som smutná, lebo je už tomu koniec :D Inak, všimli ste si, že ten chlap stále odo mňa odchádza? :D :D :D Nabudúce mu pripnem riadnu reťaz na krk ja :D Inak, pekný nápad, že si využila moju retiazku :] to bolo milé :] Takže došiel na Slovensko. Asi by som bola z toho tiež trošku nervózna. Ja sama sa u „nás“ nevyznám :DDDDD Strašne som sa na tú poviedku inak tešila a celý týždeň som stalkovala tvoj blog. Dnes som bola ako psychopat :D a fakt to stálo za to. Bolo to pekné, i keď mi je smutno teraz xD ach, to prežívam :D Inak, ma tak napadlo, že tá „Lucka“ spolubývajúca nemôže byť Farah? :D Netuším prečo, len ma to tak crklo :D Inak, Akashi bol super. Taký príjemný veľmi a objímacia scénka..júj...roztopila som sa...škoda, že sme toho času nemali viac, ej ej ej :DDD áno, tvoja „Petra“ bolo celkom slušné dievčatko oproti realite :DDDDDDD --ale nie, ja sa smejem [ chcem odplašiť ten smútok, lebo mi to ubehlo a vieš ako :] Bolo to krásne. Také milučké, precítené. Také skôr "vnútorné"- šlo o tie pocity, inak...fakt pekne precítené :] vlastne taký vzťah na diaľku je vážne ťažká vec [ už viem, ako sa cítila Monika :DDD ] ale ...ten príbeh bol podarený :] nuž, červená karkulka- niekto mi sledil vo filmoch, čo? Sa priznaj ! :D Ďakujem, že si si dala takú námahu :] Páčilo sa mi to, strašne moc :] on je taká moja lásočka a ty si mi dala možnosť "byť s ním" aspoň na chvíľočku. Momentálne nemám dobré obdobie. Trošku napätie, veľa toho mám a toho bolo priam krásne uvoľnenie a spríjemnenie večera :] za to som ti vďačná [ a vlastne aj Farah, ktorá mi pomohla vyžobrať túto poviedku :DDDD, inak, ešte by to chcelo dačo na nejakú tú Lucku a trebárs Aomineho :DDDD a inak, aj o Monike s Midorimom som už dlho nepočula :DD ]
    Strašne moc ti ďakujem ešte raz :] Vážim si toho a zajtra o tom urobím aj článoček :]
    Si zlatíčko :]
    100 hviezdičiek :] máš to u mňa :]

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tolik chvály?! :O ... Jsem moc moc ráda, že se ti to líbila, dávala jsem to do kopy asi tři dny(tedy psala), neboť jsem se sekla a musela vymyslet a to domyslet a jak to skončí...
      Ou... To jako fakt, Akashi od tebe odchází, já ti nevím, ale před tím za tebou taky přiletěl... :D No dobře je fakt, musí se vrátit domů... To jen Monika měla štěstí... :D Za což vděčí tvému příteli! :D
      Jinak nechtěla jsem nic moc erotického, ale něco romantického, neboť se v tom chci nějak zlepšit... moc mi to totiž nejde...
      Řetízek, ano já si ráda hraji s detaily... Jsem v tom občas strašná! :D
      A ne nehrabala, neboť když jsem narazila na tvůj blog prošmejdila jsem ho skrz na skrz a i na recenze došlo... Takže jsem si to pamatovala.
      Lucka? Hmm... Farah... Náhoda? Nemyslím si ... Možná jsem se trochu inspirovala naší Faruškou... :D
      Už víš, jak jsem se, tedy jak se Monika cítila, vítej v mém světe... :D
      Moc mě těší, že jsem ti zpříjemnila večer, to jsem vážně ráda.

      Jo tak Aomine a Farah, jo? Hmm... Třeba se k tomu taky někdy dostanu! :D A Monika a Midorima, taky mi jaksi chybí! :D
      Už se těším... :)

      Vymazat
  2. Aj ja ti strašne moc ďakujem! :D To bolo úžasné :D a tešila som sa na túto poviedky rovnako ako Petrika xD ako keby mala byť o mne :D ale vedela som, že naša Peťuľka si to zalsúži, hlavne teraz, keď má náročné obdobie :) Strašne moc sam i to páčilo, vážne! Bolo to úplne skvelé a krásne a úžasne si nadviazala na ten môj paskvil, zapadalo to do seba do bodky :) Ja som už niekedy písala, že Akashi nepatrí k mojim top favoritom, ale prečítam si o ňom rada vždy. A u teba to tiež nebola výnimka :) Bol taký dreamy a taký classy, proste chlap, po ktorom by túžila každá ženská, takže sa Petrika má! :D I keď, zase sa s ním chúďatko musela lúčiť :/ ale to nevadí, ja verím, že sa vráti. A nechal jej krásny darček. Tá posledná veta ma dostala, vystihla si to krásne :) Až som mala zimomriavky. A easteregg v podobe Lucky :D to ma potešilo xD áno, ja by som sa zachovala podobne, keby do nášho bytu nabehol Seijuuro :D ale ja by som ich možno dokonca aj tajne sledovala a tlačila k sebe, že kiss now! :D Ale som rada, že sme sa toho dočkali na letisku ^^ (dobrý stĺpik, veľmi dobrý xD). A fakt máš dobrý cit pre detaily a hlavne pamäť. Tlieskam a teším sa, že čo napíšeš ako ďalšie :)
    PS: Aomine a Farah? xDDDD oooh, teraz som červená až za ušami xD Tiež mi chýbajú Midorimocvi, tak dúfam, že chystáš aspoň nejaký fanart, keď už nič iné! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se ti povídka líbila. Déle jsem vás nechat čekat namohla.
      Jinak ten tvůj "paskvil" mám přečtený nejmíň 3*, takže to asi paskvil nebude! :p Vážně se mi to moc líbilo.
      Jinak náš milý Seijuuro se vždy vrátí, ho se jen tak nezbavíme! :) ;)
      OOOO... Zimomriavky to slovo miluji, jinak až tak jo! :) tak to se mi to moc asi povedlo, tedy aspoň ten konec! :)
      No jak jinak time for Farah/Lucka... :D
      Děkuji, já si ráda hraji s detaily a ano na blbosti mám dobrého pamatováka! :D Pff... Škola... Hlavně že si pamatuji, jak jdou po sobě naší členové Fumetsu v mojí prvotní Fanfiction na Naruta! :D
      Bez pusinky by to nebylo ono! :D A ano hodný sloup velmi hodný sloup! :D
      Neboj na tebe taky přijde řada a staneš se obětí prznitelky, tedy spisovatelky Dechi Kazemai ... :D
      Jinak nějakou dobu přemýšlím spíš o nějaké povídce na ně! :) Ale i nějaký Fanart bych už mohla udělat... :)

      Vymazat
  3. Wow opět dokonale napsané, myslím, že se ti to strašně povedlo a jsem si jistá že od teté chvíle to nebudou jen holky, které po tobě budou chtít povídku na přání... ano teď to přijde... Myslím, že chci taky něco napsat :D (no tohle jsi asi čekala :D)
    Teď zpět k povídce i když neznám Patriku, tak si ji takhle nějak umím představit, myslím, že jsi ji popsla moc dobře a Akashi naprosto takového bych ho čekala :-) No není to moje nejoblíbenější postava, ale rozhodně ho mám alespoň ve tvé povídce tak nějak ráda. Navíc se mi moc líbí napad s návštěvou a to zakončení <3 fůůůha skvělé!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, jsem ráda, že se ti to taky líbilo! :)
      Jo ty taky jo... TO JE TAK NEČEKANÉ! To abych začala psát seznam! :D
      Jsem ráda, že Akashiho chování bylo podle tvých představ a že jsem ho až tak nezmrvila... To zakončení my dalo zabrat jsme neměla ani páru jak to ukončit, no nakonec s koncem jsem taky spokojená! :)

      Vymazat
    2. No mě si do něj určitě zapiš :D
      Jinak tu spokojenost ti závidím, ale na druhou stranu je rozhodně duvod proč ano :D

      Vymazat
  4. PS: nový design je super :-) i když nejsem fanda ruzové tak se mi moc líbí :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, taky nemusím růžovou, ale mám ráda sakury... A když to teĎ všude kvete, tak WHY NOT?! :3

      Vymazat
  5. Další úžasná povídka s parfumerizovaným Akashim ^.^ moc, opravdu moc hezky popsáno a i ten nápad prostě so good :D tý jo je mi skoro hanba poslat ti takový kraťounký komentář, když vidím ty slohové cvičení nade mnou XD no co už~

    X <3 X

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě potěší i kraťoučký komentáříček! :3
      Jsem moc ráda, že se ti povídky líbila... Jinak nevím, proč, ale prostě komu se nelíbí pánské vůně a když někde přesně ta vůně zavoní a ty si na něj vzpomeneš... Hm...
      VÝJIMKOU JSOU BÝVALÍ! :D
      Jinak děkuji za komentář... :)

      Vymazat

Děkuji, že jste okomentovali tento příspěvek! :)