středa 24. února 2016

Její múza - kapitola třetí


Věřte tomu nebo ne máme tu třetí díl!
Je věnovaný komu jinému, než Mumijce, Ricovi... Prostě mojí dokonalé slečince Maku-chan! :3
Všechno nejlepší k tvým 18.narozeninám, které si slavila včera... :) Přeji ti hodně štěstí, lásky, úspěchů ve škole a moc zdraví! :*
Přeji všem pěkné počtení, omlouvám se když tam budou chyby a nebo to budou nesmysli...
Je to dneska trošku krátké, jen 2005 slov...

*Tak dnešní malý "koláč", ten cosplay Kiseho <3 *

Markéta se zastavila před dveřmi svého pokoje. Zmocnila se jí lehká panika, když si tak nějak uvědomila, že na stoje v jejím pokoji, jsou kresby a skice mladíka, který teď stál za ní. Zhluboka se nadechla a pustila ho dovnitř.
„Počkej tady a posaď se,“ řekla mile a Kise nic nenamítal, posadil se do křesla, které tu bylo. Její pokoj tvořily dvě místnosti, její ložnička a něco jako obývací pokoj. Pohovka, křeslo, pár skříněk, malý stolek a knihovnička. Bylo tu to útulné. Měla tu spoustu květin a několik svých obrazů. Nebo si to aspoň myslel, když se na to zdálky díval. Markéta poschovávala všechno, co by ji mohlo prozradit. Nechtěla, aby o tom věděl. Přišlo jí to trochu trapné. I když umělcova múza, je prostě múza. Když to přijde, nenadělá se s tím nic. Ale i tak chtěla, aby to nevěděl. Vzala tepláky, kterému patřili a hodila je po něm.
„A triko?“ podíval se na ni zmateně.
„To se ztratilo, u mě ve skříně,“ řekla rázně a Kise se pousmál. Teď už mu bylo jasné, že triko nedostane. Sice to nebilo jeho nejoblíbenější, ale i tak. Oblečení bylo jeho. Móda.
„Takže se ztratilo jo,“ řekl pobaveně a ona se posadila na pohovku a jen přikývla „I když tobě dosti slušelo.“ Markéta k němu vzhlédla a usmála se.
„Děkuji, jestli mě ještě omluvíš, ráda bych se převlékla do něčeho pohodlnějšího… Jinak dáš si něco k pití?“ Kise se usmál ještě víc a zajiskřilo mu v jeho zlatavých očích.
„Zatím nic, běž se v klidu převléct.“ Markéta se vydala do pokoje, pořád ji vrtalo hlavou, co to mělo znamenat. Neměla moc ponětí, jak se k němu chovat. Pořád to byl pro ni nepoznaný člověk. A to jak zareagovala v té tělocvičně.
Nešlo, ale odolat…. Ty jeho oči…
Zhluboka se nadechla a podívala se do skříňky, ale pak ji napadlo něco lepšího. Oblékla si leginy a dala si k tomu jeho tmavě modré tričko s nápisem.

„Kde si to vzal,“ řekla překvapeně, na malém stolku stála totiž láhev bílého vína. Tohle nečekala, bylo jí jasné, že to donesl on.
„Doufám, že piješ?“
„No neměla bych, ještě přeci nejsem plnoletá… Ale toto neodmítnu,“ usmála se a posadila se. Kise si ji prohlédl. To triko znal a moc dobře. Uchechtl se, musel však uznat, že jí to vážně slušelo. Celkově, když ji potkal, působila elegantně. Což se mu líbilo.
„Maku-chan, a ty děláš nějaký sport?“
„Já a kolektivní sporty, to nejde dohromady,“ upila si ze svého hrnku. Neměla tu skleničky, takže jim hrnky, museli stačit.
„Ale za to jsem dobrá v gymnastice.“
„Gymnastika?“ Překvapilo ho to a to dost.
„Co tě na tom překvapuje?“
„No já jen, že ty si… No řekněme, že většina takto krásně oblékaných slečen, nedělá sporty a už vůbec ne gymnastiku. Tedy hlavně tady.“
„To si až tak velký znalec?“
„No, řekněme, že když člověk dělá modeling, tak se seznámí s mnoha děvčaty.“
„Jak ses dostal k modelingu?“ Tohle ji docela zajímalo, jak se člověk jako on dostal k modelingu. Po světě chodilo spoustu hezkých kluků, ale nikdo modeling nedělal. Uvažovala nad tím už před tím. Soutěže krásy, asi pro chlapce není nebo o tom nikdy neslyšela.
„Moje starší sestra měla nějaký focení a její společník na focení onemocněl. No a já tam zrovna s ní byl a tak mě hned tak nějak využila. Asi jsem měl dobré ohlasy, protože mi pak zavolali, že by mě chtěli na další focení a tak to šlo nějak od jednoho k druhému.“
„Páni… To se máš, někteří o tom sní celé roky a nedostanou se a ty máš starší sestru,“ usmála se, přišlo jí to vtipné.
„A ty máš nějaké sourozence?“
„Ano, mladší sestru. Píšu s ní, když jsem odjela studovat sem.“
„Páni, mě stačí ty moje dvě starší sestry a jsem rád, že jsem se jich zbavil. Občas dokážou být otravné.“

Jedna láhev, pak druhá láhev, pro kterou společně zašli do obchodu. Pak další. Ta dobrá atmosféra a pěkný večer, který spolu pro diskutovali, koho co baví. A co rád nemá a co má. Dlouho si s nikým tak dobře nepoklábosila. Hlavně ne s opačným pohlavím. Její bývalý přítel byl dosti žárlivý a to, i když se spolu rozešli. Nestrpěl to, když ji viděl s někým jiným. Rozešli se necelý půl rok, před tím, ne jsem odletěla studovat. Byla moc ráda, že tady není. Byla si jistá, že by se tu neobjevil. Je to Japonsko a jak by se sem dostal. Tohle ji dost uklidnilo.

Otevřela oči a podívala se na budík. Ukazoval půl jedenácté, i když v ten moment jí to bylo jedno. Bylo jí zle a šíleně jí bolela hlava. Ani si moc nepamatovala, kdy šla spát. Za ní se ozvalo zamrčení, otočila se. V její posteli ležel i Kise.
Takže neodešel.
I on nevypadal, že by mu bylo nejlépe. Tohle se jí snad stalo poprvé, co by se z vína takto opila. Opatrně se položila na záda a pak jí něco došlo. Nadzvedla peřinu… Ulevilo se jí, když zjistila, že má na sobě tričko a kalhotky. Kise se posadil a promnul si oči. Mžoural po místnosti, tohle nebyl jeho pokoj.
„Dobré ráno,“ řekl rozespale Markéta a Kise se na ni otočil. Prohrábl si vlasy a usmál se.
„Dobré ráno,“ odpověděl mile „Kolik je hodin?“
„Půl jedenácté.“
„Ou… Tak to stihneš akorát poslední hodiny,“ uvědomil si, proč šli vlastně k ní. Ji to ovšem ani moc netrápilo. Plahočit se do školy s tou bolestí hlavy. Nepřipadalo to vůbec v úvahu. Už teď přemýšlela, co si dobrého koupí k jídlu a až si k tomu dá svůj oblíbený heřmánkový čaj.
„Jen tak… Nespali jsme spolu, že ne?“ Kise se na ni podíval a naklonil se k ní.
„Co bys řekla?“ šibalsky se na ni usmál a Markéta znejistěla. Položila mu ruku na hruď a snažila se ho od sebe odtlačit. Ne, že by se jí jeho přítomnost nelíbila, ale vše s mírou.
„Ne, jen si pak byla unavená. No a pak sis šla lehnout…“
„A ty ses ke mně do postele dostal jak?“ Přerušila ho, tohle jí docela zajímalo, když si tedy šla lehnout a sama.
„Hmm… No… Nějak mi ta pohovka přišla malá…“
„Aha.“ Nic dalšího nepotřebovala vědět, prostě si k ní lehl taky. Nevěděla proč, ale v její hlavě se vynořila docela zajímavá myšlenka.
Kolik holek po tomto touží… Aby se probudili vedle Kiseho Ryōty…
Zapřemýšlela se, asi dost. Podle toho, co viděla na prvním a druhém zápase. Ta spousta fanynek. V tom momentě si uvědomila, že musí být asi těžké být jeho přítelkyně. Jen z důvodu toho, aby byla na pozoru, když by jí někdo snažil přeprat jejího Ryōtu. Ale i to by stálo, možná za to si ho tak trochu přivlastnit. Vždyť byl jako vysněný sen… Její vysněný sen? Zavrtěla hlavou.
Ne, to bude ještě ten alkohol… Nemůžu si někoho takto přivlastňovat? Nebo můžu?

Vyhrabala se z postele. Čím déle byla vzhůru a alkohol už tak nepůsobil. Tím více ji přišlo divné to, že spala v posteli s Kisem.
„Nepůjdeme se někam najíst?“ podíval se na ni, když vyšla z pokoje. Zkoumavě si ho prohlédla. Společná snídaně, ten člověk na nic nečeká.
„Já myslela, že mě budeš mít dost,“ řekla hravě a čekala, jak zareaguje. Už pár krát se s tím setkala, někdy se s někým potkala, prohodili několik slov a už jí ten člověk měl plné zuby. Ani se tomu nedivila, nemohla sednout všem, ale občas to lidí přeháněli.
„Proč? Jsi první, koho nezajímá jen to, že jsem model a hned se tím nechlubí, bůh ví, kde.“ Usmála se a vzala si zubní kartáček a pastu.
„Vlastně bych tě rád pozval, když už jsem u tebe přenocoval.“
„Snídaňové rande,“ zavtipkovala a ještě na chvíli se střetla s jeho pohledem. Na tváři mu hrál až moc spokojený úsměv.

Oba dva se posadili do jedné z restaurací, kterou měla ráda.
„Co si dáte?“ ozvalo jen, co se posadili a oba dva se podívali na číšnici.
„Já heřmánkový čaj, jako obvykle a no dala bych si ovocnou mísu,“ usmála se na ni, už ji nějaký ten pátek znala. Přece sem, chodívala na snídaně často, když nespěchala zrovna do školy. Měla dobrou náladu, i když jí pořád bolela hlava z alkoholu. Kise si dost dlouho vybíral v menu, ale nakonec zvolil jemu nejmilejší volbu. Palačinky a ovocný čaj. Museli však počkat, až se vrátí číšnice.
„Kise, jaké má vaše škola zaměření?“
„Vlastně žádné jen tě tam připravují na vysokou, kde si už vybereš zaměření… Což mi tak připomíná, neznáš nějakého florbalistu z České republiky Romana… Ne… Počkej,“ zamyslel se a Markéta ztuhla. Florbalista.
„Radim,“ vykřikl vítězoslavně, bylo to jako kdyby jí v ten moment, vrazil někdo kudlu do zad. To jméno jí vyrazilo dech. V jejích očích se zaleskl strach. Rychle popadla svou bundu a rozběhla se pryč. Kise nestačil ani zareagovat a ona byla už venku. Děkovala bohu, že si vzala něco pohodlné boty. Tenisky. Doběhla na zastávku, stihla tak tak autobus, který jel na její kolej. Takže se tomu, aby ji Kise zastihl, vyvarovala. Byla si jistá, že by ji snadno dohnal. Musela však uznat, že bude vědět, kam asi půjde. Ale to, jí bylo jedno. Potřebovala pryč. Vždyť on je tu. Radim.
„Proboha,“ řekla si pro sebe zoufale a promnula si oči.

V životě by ji nenapadlo, že se objeví tu. Výměnný pobyt. Tohle byla noční můra. Ten chlap jí nedá pokoj. Při vzpomínce na to, co jí udělal, se otřásla. Zamkla za sebou dveře a sesunula se na zem.
Dívala se směrem k oknu, svítilo slunce a na obloze bylo jen pár mraků. Pěkný den, pěkná nálada… Bylo to pryč.

Celý zbytek dne, neměla náladu na nic. Kise nepřišel. Asi jsem ho odradila. Zapnula notebook, a jen tak zkontrolovala sociální sítě. Hned si všimla zprávy. Klikla na červené okénko... Kise.
K- Ahoj… Kam jsi zmizela a bez rozloučení? To se nedělá na rande… Musel jsem sníst tvou snídani. A ten čaj nebyl dobrý. Jak to můžeš pít?
Markéta se rozesmála, ten kluk byl vážně číslo. Podle toho věděla, že se spíš o ni bál, než aby se zlobil. Možná trošku, ale ne moc. Neodepsala mu, věděla, přesně co udělá. Když si dokázal zjistit, kdy končí ve škole, zjistí to i ona. Klikla oficiální stránku jejich školy.
Kaijō...Zajímavá škola.
Vše potřebné si našla a zapsala na papírek. Pomrvila se na židli a uslyšela svůj hladový žaludek.
„Sakra,“ utrousila si pro sebe. Zašla do nejbližšího obchodu a něco malého si koupila k snědku.

Posadila na křeslo a pustila se do svého koláčku, který si koupila. Chvíli přemýšlela, co mu řekne na svou obhajobu, že zdrhla. Nakonec to vypustila z hlavy, něco se vymyslí. Dojedla a přešla zpátky do pokoje, jen co tam vešla, její zrak spadl na její postel. Lehla si do ní a usmála se. Peřiny krásně voněli, ale nebyla to aviváž. Ale pánská voňavka, která ženská by pro pánské voňavky a deodoranty neměla slabost. Opět se jí vracela ta dobrá nálada. Popadla skicák a znovu začala skicovat. Nikoho jiného než Kiseho Ryōtu. Model a basketbalista, který se jí čím dál tím víc dostával pod kůži. Vybavilo se jí, jak se nad ní sklonil. I když ho od sebe odstrčila, její část při tom toužila po tom, aby ji políbil. Chtěla ochutnat ty jeho sebevědomé ústa. Musela uznat, že se dnes ráno choval dosti provokativně.

Podívala se na hodinky, už tu stepovala před jeho školou dobrou půl hodinu. Nakonec se dočkala. Kise vyšel ze školy a v patách mu bylo pár jeho obdivovatelek. Vlastně jí to nepřekvapilo, čekala to.
Jen, co ji uviděl, jeho výraz se změnil na překvapený. Rychlejším krokem k ní došel. Na nic nečekala.
„Omlouvám se za včerejšek, osobní problémy,“ řekla a usmála se na něj. Na oko se zatvářil uraženě. Vypadl tak… Dětinsky.
„No omluvu přijmu jen tehdy, když půjdeš se mnou na rande,“ řekl nekompromisně.
„A neutečeš mi,“ dodal okamžitě a Markéta se rozesmála. A pokývala hlavou, ne tentokrát mu neuteče. Neměla důvod mu utéct, tedy pokud by se tam neobjevil…
„Ahoj Rico,“ ozvalo se zpoza Kiseho a Markéta ztuhla. Ten hlas dobře znala, ten odporný hlas.
„Nazdar Radime…“

9 komentářů:

  1. Ano ano ano holčičí skříně jsou velké zlodějky :D no chudák ještě že aspoň ta postel byla dost velká :D jinak moc děkuji za přání konečně jsme se dočkali dalšího dílu :3 už se těším na další :* Rico

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo... :D Však víš, první dopíšu tu malou nezbednici! :D a pak se vrhnu na toto! :D Ale tak když jsi měla ty narozky! :*
      Jinak moc děkuji za milý komentář! :)

      Vymazat
  2. máj gááát ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D děkuji za velmi stručný Komentář! :D

      Vymazat
  3. No, v prvom rade aj ja želám Markétke všetko naj :-) bol to veľmi fajn a príjemný dielik,taký pohodový a niesol sa v príjemnej atmosfére :-) páčilo sa mi to ich posedenie pri vínku a čakala som istú chvíľu, žetdojde aj k dačomu vážnejšiemu :-P ale bolo zlaté, že jak u nej prespal a to ráno :3 príchod Radima ma prekvapil... Ach, tí psycho ex :-D tak uvidíme, že aký bordel tam narobí :-D no a radujem sa, že konečne budú mať rande, také poriadne! Teším sa na pokračko :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oooo... Děkuji za milý komentář! :D
      No původně to bylo v plánu, ale to je moc takové... je to prostě hned jasné, ale nevyspat se sním to tu ještě nebylo! :3 :D
      No jo Radim... :D Florbalista... :D a je tu to zas... :D
      Ano rande, kde snad nikdo nebude utíkat! :D

      Vymazat
  4. Ďakujem Ti za nádherný komentár. Strašne moc si toho cením :] hlavne v poslednej dobe :]
    AAA wáu, vyzerá to tu strašne krásne. To záhlavie je úplne ňu ňu ňu a aj ten panel s obľúbenými článkami je super. Hlavne pre nových návštevníkov je to dobrá vec :] pretože je to také "lákadlo" :] určite to bude mať úspech! :]

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec nemáš zač, ještě teď z tvé povídky mám fakt brutálně smíšené pocity, ale myslím to kladně! ;) Byla moc parádní, DOKONALÁ! :3
      Jinak moc děkuji!!! :)
      Už nějakou dobu jsem přemýšlela, že bych ten obrázek udělala, ale pořád jsem se k tomu neměla a dneska jsem se dokopala, ale najít obrázky mích oblíbených postav, bylo těžké... moc těžké. Nakonec jsem zvolila tuto variantu Chibi, i když najít pěkné chibi bylo také těžké! :D (nemám to lehké, jsem moc vybíravá! :D)
      A oblíbené články, no máš pravdu já v jednom kuse u tebe klikám na ty články! :D

      Vymazat
    2. To ti verím, že si dlho hľadala. Ale vyzerá to naozaj podarene :] aj k tej zelenej ti to nehorázne pasuje :]
      A ešte raz ďakujem, bála som sa, že to bude hotový prepadák xD

      Vymazat

Děkuji, že jste okomentovali tento příspěvek! :)