Basketbalista a jeho malá florbalistka - kapitola jedenáct


Tohle bude takový obkecávací dílek, tedy podle mě! :D
Dozvíte se jaký Skill má Monika... Jak popravdě, nevím, co jsem to zas vymyslela... :D Jako, že já něco takového zmínila... Vážně moje ruce a hlava spolupracuje, ale mě z toho vynechává... -.- Takže jsem přemýšlela nad tím, co by k Monice za skill sedlo a vzniklo toto... (viz. najdete to v příběhu... P.S. doufám, že to bude dávat smysl... :D)
A jaksi jsem zjistila, že to možná bude krapet delší, takže nějaký ten dílek navíc bude! :D Neboť jsem se rozhodla soustředění protáhnout... :)
Jinak doufám, že to je čitatelné, takže pěkné počtení ! :)
Lepší kvalita zde : * Shintarō Midorima *
* Le Midorima, ala Kazemai, kreslila... :) *


„Ahoj.“ Monika se otočila za hlasem, dívala se totiž, jak děvčata trénují.
„Ahoj, Kuroko. Ráda tě vidím,“ pozdravila a naznačila, ať si k ní přisedne. Usmála se a dál se věnovala pozorování tréninku. Děvčata běhala kolem kuželů, v ruce každá držela hokejku a s míčkem kužely obíhala.
„Netrénujete? Vypadáte už lépe,“ zeptal se a Monika se zarazila.
„Kuroko, já jsem ještě včera měla zvýšenou teplotu. Jsem vůbec ráda, že mě sem Midorima vůbec pustil,“ zamumlala, přišlo jí to totiž zbytečné. Vždyť byla dospělá a dobře si uvědomovala, že by to neměla podceňovat. Už mnohokrát byla nemocná, jako malá měla slabou imunitu a tak si zvykla, že často podlehne, kde jaké nemoci. A neboť se jí stalo, že se jí z angíny vyklubala mononukleóza, nikdy to už nepodceňovala.
„Midorima-kun má o vás starost,“ usmál se a Monika se otráveně zatvářila.
„Někdy až moc… Ne, že by mi to vadilo. Aspoň mám jeho celou pozornost pro sebe,“ řekla pobaveně a podívala se na něj. Usmíval se.
„Jestli mám být upřímný, překvapilo mě, že si Midorima-kun někoho našel. Hlavně proto, že máte trochu odlišnou povahu.“
„No… To by bylo na dlouho, jak my dva jsme se k sobě dostali,“ řekla s úsměvem, při vzpomínce, jak to mezi nimi začalo.
„Asi jste ho okouzlila,“ řekl mile.
Okouzlila, jo jasně…
Přece jen znal Midorimu déle než ona. I když s ním hrál jen basket.
Občas se přece museli sejít i mimo školu. Nebo jsme to dělaly jen my?
Opět se jí vybavila Veronika a v ten moment pocítila něco… hnusného. Pevně sevřela pěsti.

„Mám pocit, že vás něco trápí?“
„Kuroko, znáš někoho, kdo se změnil, kvůli hraní sportu?“
„Ano, jmenuje se Akashi Seijūrō a…“
„Ježíši on ještě pořád hraje basketbal?“
„Eh… Vy ho znáte?“ Kuroko se na ni překvapeně podíval.
„Ano znám. Myslela jsem, že přestal. Vím, že jednu dobu pomáhal otci s podnikem.“
„Víte o něm dost.“ To ho ještě víc překvapilo.
„Jde o to, že když se staneš celosvětově známí, tak je velká pravděpodobné, že tě budou tahat po charitativních večírkách.“
„Tam ses s ním poznala?“
„Ano, zezačátku působil tak zdvořile, ale jak jsme změnili téma na sport, který hrajeme. Tak… No řekněme to byl právě On, kdo mě donutil se zamyslet nad tím, jak hraji. Uvědomila jsem si, že je mi je až odporné používat zónu na každém zápase. I proti těm, u kterých to nebylo nutné. Mohla jsem si zahrát úplně normálně a k tomu se bavit.“
„Ale uvědomila sis to. Řekl bych, že to je hlavní.“
„Občas na to lidé nepřijdou… Třeba moje bývalá spoluhráčka Veronika. Řekla bych, že ta se nedokáže změnit.“ Kuroko se podíval na děvčata, neboť se Monika postavila a protáhla se.
„Misao! Nachystat branky a jděte střílet s přihrávkami.“
„Jasný šéfe,“ zakřičela tmavovláska a děvčata začala sklízet kužely. Posadila se a zadívala se do země.
„Víš, Kuroko. Jsi strašně hodný… A když ses tak pěkně zeptal,“ zasmála se a pak ji úsměv úplně zmizel. Zvážněla.
„Bojím se, co se stane, když porazím Veroniku. Na jednu stranu jí to ukáže, že je tu pořád někdo, kdo se jí vyrovná, ale…“ její hlas se zadrhl.
„Ale?“
„Když nás naposledy porazili, tak ji to tak sebralo až tak, že se z toho sesypala. Ovšem ne tak jak já… Nevím jak to přesně popsat… Jako by se v ní něco zlomilo?“ zvedla k němu svoje modré oči.
„Nechci nikomu ublížit… Ovšem podle jiných i mé psycholožky mám myslet víc na sebe a ne na ostatní.“ Kuroko se zamyšleně zatvářil.
„Co vás baví, Monika-senpai? Kromě florbalu, samozřejmě.“ Moniku to mile překvapilo, měla toto téma ráda. Svoje koníčky.
„No, malbu, kresbu a focení… Ale momentálně nemám na nic čas.“
„Nemáte čas na sebe. Na vašem minulém zápase, jsem si všiml, že určitým způsobem chráníte svoje spoluhráče, takže byste si měla někam zajít a udělat si takovou pauzu,“ zkonstatoval Kuroko a Monika se usmála. Překvapilo jí, že byl na jejich minulém zápase. Když se nad jeho slovy zamyslela, měl pravdu. Převážně v zápasech chránila spoluhráče, dělala to i předtím. A to, že se chce porazit tým Mononoke, způsobilo to, že až velkou dobu tráví s mnoha lidmi a taky učení do školy. Kdy naposledy dělala něco, co jí baví a nemusí myslet na ostatní. Midorima nepatřil do té skupiny ostatních lidí, trávit s ním čas v kavárně nebo někde jinde a nemuset se starat o ostatní věci byl přímo… dokonalý a uklidňující. Všechno to z ní vždy spadlo, ten každodenní stres.
„Víš, co bych chtěla. Zajít si na pláž a namalovat moře,“ usmála se na něj a otočila se na děvčata.

Do tělocvičny vstoupil zbytek týmu Seirin a trochu zmateně koukali na florbalistky, které na to nějak nereagovali. Měla pocit, jako by snad florbal viděli po prvé. Přišli o něco dříve a tak se posadili na lavičku, kde seděla s Kurokem.
„Kuroko byl jsi tu už někdy?“
„V areálu?“ Monika přikývla. „Ano, proč?“
„Nedají se tu někde půjčit lyže nebo snowboard? Je tu sjezdovka a tak jsem si říkala, že bych děvčata vytáhla,“ postavila se a zapískala na píšťalku. Nemusela nic říkat a děvčata sama uklidila branky. Jen, co to uklidila, se podívala na svou trenérku, která ukazoval pět. Znamenalo to pět koleček kolem hřiště a pak mohou do šatny. Musela uznat, že na to jak působí mile, není v trénování měkká. Děvčata se netvářila nadšeně, ale žádná z nich se neopovažovala jí vzdorovat. Znovu se posadila a otočila se na Kuroka.
„Ano, kousek odtud je půjčovna lyžařského vybavení.“
„Děkuji.“

Popravdě se jí nechtělo samotné na pokoj. Měla pocit, že by jako na zavolanou mohla potkat Hanamiyu. Už pár dní se o nic nepokusil, od doby, co mu Midorima vysvětlil, že se k ní nemá přibližovat. Ale i tak nechtěla to riskovat. Za další pozorovat Seirin při tréninku bylo dost fajn. Hlavně to bylo něco nového. Tréninky Shūtoku byli v něčem jiné než Seirinu. Zaměřila se na Kuroko, věděla, co se o něm podívá a chtěla vidět, jak hraje basketbal. Viděla už ho hrát, ale jen přece v ten moment, koukala spíš na Midorima. Pocítila, jak se jí do tváře dostává krev a začíná rudnout.
Misdirectin, hm…“ zadívala se na přihrávku, která se jednomu mladíkovi odrazila přímo mezi jeho nohama od podlahy. Připomnělo jí, že taky něco umí. Bylo to dlouho, co to naposledy použila. Bylo při zápase, kde se hodně faulovalo a rozhodčí to neviděli. Zvedla se a přešla k hřišti. Zhluboka se nadechla, cítila to zvláštní napětí v sobě. Zrovna Kagami bránil jednomu mladíkovi v pohybu. Jen na chvíli zvedl svůj zrak k ní. Její pohled byl až příliš pronikavý na to, aby odolal se jí podívat do jejích modrých očí. Když se ovšem zaměřil znova na protihráče, ztuhl. Mladík ho obehrál a dal koš. Monika v sobě ucítila vinu a rychlím krokem, se vydala ke dveřím tělocvičny. Zmateně se díval, co se to vlastně stalo, tohle se mu nepodobalo. Cítil se zvláštně, přemítal o tom, co se vlastně stalo. Monika otevřela dveře a ještě na chvíli se ohlédla jeho směrem. Jen, co se na ni podíval, věděl to. Věděl, že za to, co se právě stalo, mohla ona. Ani Riko to neušlo, byla si aspoň trochu vědoma, co se asi stalo. A o to víc jí překvapil fakt, že to uměla použít jen tak.

Takao se protlačil obří skupinkou, která právě okupovala švédský stůl. Svačina. Ráno a po obědě byli venku. Trénink je zmohl, takže se docela těšil, že si sedne a bude si moct vychutnat jídlo. Ostatní řekli, že přijdou později a u Midorimi ho to ani nepřekvapilo, chtěl zkontrolovat Moniku. Rozhlédl se, překvapio ho, když si všiml, že skoro všechny stoly jsou obsazené. Už se nadobro vzdával, když si všiml, že jeden stůl má volné místo. Byl to zrovna stůl, u kterého seděl tým Seirin, což mu ani nevadilo. Hlavně, že si sedne. Vítězným krokem se vydal k místu a pohodlně se usadil. Zakousl se do koláčku. Paráda…
„Takže ty víš, co to udělala,“ řekl Kagami a naštvaně se podíval na Riko. Takao tomu zprvu ignoroval. Neměl chuť poslouchat jejich rozhovor.
„Ano, vím asi, co to Monika udělala… Tedy, vím, jak se to jmenuje, nebo jak to nazvali.“ Takao zbystřil, když uslyšel dívčino jméno.
„No v jednom jejich zápase došlo k několika „nehodám“. Ty holky faulovaly, ale nemohli jim nic dokázat. Mononoke nakonec hru vyhrály. Ten se zápas se úplně otočil, zprvu totiž prohrávaly a o dost. Když pak dělali rozhovor toho druhého týmu, tak hlavně mluvili o Monice a o tom, co… dělala? Těžko se to vysvětluje… Ani ony to nedokázali až příliš dobře popsat.“
„Jak to teda nazvaly?“ ozval se Kuroko a Takao ještě víc zbystřil.

Když se už všichni sbalili a odešli, do místnosti přišel zbytek týmu Shūtoku i s Monikou. Posadili se k Takaovi, všichni vypadali spokojeně, příjemně si povídali. Jen Takao seděl a mlčky pozoroval Moniku. Přemýšlel, co to vlastně umí. Ty dvě slova. Mirror shield, nedávalo mu to žádný smysl. Nedokázal jsi představit, jak to vůbec funguje. Slyšel o kopírování a různých schopnostech, ale ten název mu vážně nic neříkal.

„Mono-chan, mohl bych mít otázku,“ zastavil Moniku a Midorimu, kteří měli namířeno do svého pokoje.
„Ano,“ podívala se na něj.
„Co to znamená Mirror shield?“ Ztuhla a vyjeveně na něj civěla. Nechápala, kde na to přišel.
„Kde si to vzal?“
„No Kagami se ptal…“ Skočila mu do řeči, jen co zmínil Kagamiho, bylo jí to jasné. Vždyť jí Riko, říkala, že občas zabloudí do rubriky florbalu.
„Nic neříkej, je mi to jasné,“ uchechtla se, nevěděla, co mu na to má říct, vždy byla lepší ukázka.
„Takže pojďme si zahrát, abych ti to předvedla,“ zkonstatovala a Midorima ji pevně chytl za zápěstí.
„V pořádku… Ty jdeš totiž taky, ve třech to půjde lépe a taky by tě to mohl zajímat. Neuniklo mi, jak ses tvářil, když můj bratr řekl, že mám použít na Veroniku to ESO, co mám v rukávu.“

Přemítala o tom, jestli jim to vlastně chce ukázat, ale zároveň, to nechtěla v sobě dusit. Došli do tělocvičny.
„Takao vezmi jeden míč,“ ukázala na basketbalové míče. Postavila Takaa před Midorimu.
„Takže já a Midorima jsme teď tým, pokus se dát koš a ty mu v tom braň, prosím,“ usmála se, nebylo to pro ně těžké, vždyť tohle dělali každou chvíli. Takao chvíli dribloval míčem, přemýšlel jak se, co nejlépe dostat přes něj. Monika si stoupla tak, aby na ni Takao aspoň trochu viděl. Podíval se na ni, jen na chviličku, a když se podíval na Midorimu, ztuhl. Toho Midorima využil a vzal Takaovi míč, ovšem po pár krocích se zastavil. Bylo to divné. Když se Takao vzpamatoval Midorima před ním už nestál.
„Teď já,“ řekl Midorima a vyměnil si místo s Takaem.
„Ne, počkej já…“ Midorimův pohled stačil na to, aby pochopila, že to má udělat. Chtěl vědět, co to bylo. Přece jen mu bylo jasné, že za to může ona. Opět ta samá scénka. Ovšem Midorima se na ni nedíval. Jako kdyby se nechtěl povívat, udělala několik kroků k nim, takže si získala jeho pozornost. Nešlo se tomu vyhnout, musel se podívat, tak to přece to přece v zápasech chodí, musí se dívat na ostatní. Její modré oči ho upoutali. Opět se otočil na Takaa.
„Monika?“ ztuhl a Takao mu míč sebral a udělal pár kroků dopředu. Midorima se podíval směrem k ní a pak znovu před sebe. To, co viděl, nebo neviděl. Ne, nerozuměl tomu. A pak mu to nějak došlo.
Shield, jako bys před ním stála a při tom jsi stála jinde,“ podíval se na ni a popravil si brýle na nose.
„Zníš, jako kdyby ti přeskočilo,“ řekla pobaveně a Takao se musel usmát taky.
„Ale jinak to ani vysvětlit nejde. Když se člověk nad tím racionálně zamyslí, jinak se to říct nedá.“
„Ano, to je pravda,“ přišla k němu a chytla ho za lem trička a přitáhla ho k sobě, neměla problém s tím, že tam je i Takao. Jen, co se přiblížila k jeho rtům, promluvil.
„A co znamená Mirror?“ Odtáhla se od něj, pokazil jejich malou společnou chvilku. Nadechla se.
„Takao míč,“ natáhla ruku, a on ho hodil, naštěstí to zbystřila a míč chytila. Nehezky se na něj podívala.
„Takže když to chceš vědět,“ zamrčela mrzutě „zkus mi vzít míč.“
Věděl, že má problém obehrávat při basketbale hráče, raději házela, to ji šlo lépe. Velkou výhodu měla díky tomu, že uměla hodit i z velké dálky, aspoň tedy z půlky hřiště. Midorima si před ni stoupl, začala driblovat, dívala se do země, pohnula se a on s ní. Zvedla k němu svůj zrak, dívali se na sebe. V odrazu jejích očí viděl sebe a pak… Hnul se doleva a ona s ním, doprava a ona s ním a najednou, kolem něho proběhla a přihrála Takaovi, který to ovšem nečekal, takže ho míč trefil do břicha a ne moc zrovna lehce.
„Takao si celý? Promiň,“ omlouvala se Monika a při tom se mu smála. Karma je svině, chlapče. Přikývl a zvedl se. Oba se podívali na Midorimu zas nad tím přemýšlel.
„Jako to, co bylo před tím, bych ještě bral, bránil ti projít, ale nechápu, proč ses potom vždy první pohnul ty, Shin-chan… Ne, mě to ukazovat nemusíš, nepochopil jsem, co se stalo před tím, takže mi bude stačit, když to popíše Shin-chan,“ ukázal na něj a Midorima si ji přeměřil.
„Trochu mě to připomíná, Akashiho Emperor Eye. Takže to bude na podobný způsob… A proč jsem se hnul já, viděl jsem sebe,“ řekl stroze, nedokázal to nějak vysvětlit. Celkově to nedávalo smysl, i když musel uznat, že v určitém směru ano. Shield, Monika se tím bránila a bránila i ostatní měla to prostě v sobě. Tak jako Akashi se svým Ankle break, bylo to díky jeho silné osobnosti. Takže Akashi to měl díky své silné osobnosti a ona zas, že měla potřebu chránit sebe i ostatní.
„Zas mluvíš jak cvok,“ konstatoval Takao a oba dva se na něj otočili.

„Doufám, že jsi spokojený,“ utrousila a Takao přikývl, rozloučil se s nimi a šel do svého pokoje, měli odpočinek, než nachystají večeři.
„Nepoužíváš to, že?“ Monika mu ležela hlavou na hrudi a jeho ruka si jí k sobě tiskla.
„Ne… Nebylo to třeba. Vlastně mě překvapilo, že to pořád umím.“
„Veronika o tom neví?“
„Ne, ona na tom zápase nebyla, byla nemocná nebo měla něco s kotníkem a tak nehrála… No prostě tak nějak,“ pokusila se o úsměv, nešlo to. Neměla náladu se smát. Přitiskla se k Midorimovi.
„Je ti jasné, že tak do dvou dnů, si půjdeme zalyžovat,“ podívala se na něj a Midrima se zarazil.
„Co?“

Komentáře

  1. Pevne verím, že vymýšĺanie nových schopností nie je lahké a ja sama som osobne casto nepochopila vysvetleniu ani tých v anime, takže beriem tvoju kreativitu :) :D ale asi som to nemala čítať unavená a nesústredená xD inak, zaujímavé bolo, že jej Kuroko vyká, bolo to pekné :) no a po tej poslednej vete sa stavím, ze lyže a Midorima moc dokopy nejdú, čo?xD chudák, to zasa bude srandy na jeho účet :D no, ja som inak strašne zvedavá na ten ich zápas a aké to bude proti tej Veronike, celkovo ti bude ťazke, veď boli spolu minimálne kamošky na ihrisku :) tak vidíme sa pri ďalšom dieli :) ide ti to šikovne rýchlo :) čoskoro budeš mať prvú KnB sériovku za sebou :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář... :)
      Ano není to lehký, jo to jsem si zas naložila... :)Taky jsem občas nepochopila, těm schopnostem, takže jsem si to musela pustit několikrát...
      Já jsem přemýšlela, že by jí tykal, ale jak jsem to psala, pak na Pc, tak mi to k němu prostě nesedělo... Přece jen si asi jako jediný uvědomuje, že je straší než ostatní... :)
      No Midorima a lyže, ještě ano... No neboť já lyžích a na snowboardě umím a tipla bych, že Takao a Mijayi na to taky vypadají... ALE MIDORIMA A SNOWBOARD DOHROMADY? :D
      A naše "milá" Veronika, jo tak na to se docela těším, jak to budu psát, neboť jako kousek mám promyšlený, ale i tak to bude makačka... :D

      Vymazat
  2. Som rada, že si sa opäť rozpísala :) V prvom rade - obrázok je super, si moc šikulka :) Čítať sa to samozrejme dalo, neboj sa nič :) A myslím, že aspoň aspoň čiastočne tú jej schopnosť pochopila... tiež sa pridávam k Petrike - niekedy mi to robí problém aj v anime :D ale ty si to dobre opísala :) Ten úvodný rozhovor s Kurokom bol zaujímavý :) No a prekvapilo ma, že sa Monika pozná aj s Akashim! Jej vážne nikto z nich neunikne :P Ale je pravda, že ak hovoríme o niekom, koho šport zmenil, tak je to určite náš Seijuuro, Kuroko vybral krásny príklad. Okrem toho bolo fajn, ako im odhalila svoje ESO :) A so moc zvedavá, že ako to dopadne s Veronikou, kiež by sa napokon udobrili, predsa len, majú za sebou nejakú minulosť, nech už sa stalo čokoľvek :) No a teším sa na to lyžovanie/snowboard :D lebo vieš prečo... xD ja mám momentálne teraz takú zimnú športovú náladu :D odkedy mi skončili X Games a okrem toho Snowboarding milujem (ale pasívne, ako inak :D v živote som na tom nestála xD). Tak sa teším, keď spolu strávia nejaké super chvíľky na snehu :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pochvalu obrázku... :D
      Naložila jsem to těžký úděl... :) Co mě to zas napadlo... Občas bych potřebovala proplesknout... :D... Vlastně čekala jsem, jestli si toho někdo všimne, mám totiž pocit, že když se poznala s Murasakibarou tak říkala/myslela na to, že je zná už všechny osobně... Jej, já se prostě nimrám v detailech! :D
      A ano, Seijuro je nejlepší příklad nad příklady! :D
      Ohledně jejího ESA, dokážeš si představit, ajk by byl Takao otravný... :D by to z ní později asi stejně dostal! :D lepší hned... A Veronika, no... osobně nevím... co s ní ještě udělám...
      Jo to je mi jasné, to mě totiž tak trochu inspirovalo k tomu lyžování/snowbordování! :D Když jsou tam ty hory a nevyužít toho to by byl hřích... :D

      Vymazat
    2. Je mi to úplne jasné :3 a som rada, že ťa to inšpirovalo :P čo sa týka snowboardingu, tak je to podľa mňa asi najsexy šport :P Takže sa stavím, že i Midorima v tom bude vzyerať dobre, ak sa do toho trochu dostane :D a škoda, že aj niečo takéto nenatočia ako anime, to by bola sranda :D no a som teda zvedavá, že čo vymyslíš s našou Veroničkou, snáď konečne dostane rozum :D

      Vymazat
  3. Skvělé! *w*
    Ty švédské stoly, aww. sežrala bych je i s ubrusem :D
    Je to dobrý nápad.
    Sice jsem tohle hltala skoro 3 dny, ale chci další porci. * le nenažraný prase.*
    Nevím co napsat, musela bych tě furt vychvalovat:D:3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :3
      Jo švédské stoly jsou nej... :D
      Neboj je rozepsaná! :)

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji, že jste okomentovali tento příspěvek! :)